Den osmý - Boj o život

25. srpen 2009 | 00.00 |

Neděle 16.08.09

Celou noc jsem opět nespala. Celou noc jsem opět poslouchala dech paní Hodné. Dýchá, ale už ani nesténá.

Jakmile se maličko rozední a já vidím její tvář, úplně se zděsím. Taková změna! Její obličej se úplně změnil. Má šíleně propadlé tváře, spoustu vrásek, otevřenou pusu a spí. Spí? Abych to zjistila, jdu k její posteli. Chviličku mi trvá, než se vyhrabu z té své, protože stehy táhnou čím dál tím víc. Stojím u ní, držím ji za ruku. Je tak studená. Jako rampouch. "Paní Hodná", šeptám: "Paní Hodná, slyšíte mě?" Mlčí. Spí. "Znamení!", říkám si v duchu zoufale: "Sakra, já potřebuju to znamení! Znamení, komu mám o své vizi říct!"

Ve čtvrt na sedm vběhly na pokoj dvě sestry a já věděla, že je ta pravá chvíle. "...každej se mi směje, když řeknu, že bydlím v Arnultovicích", posteskne si jedna druhé a já se okamžitě mísím do hovoru. Vím totiž, že znamení je tady a teď. "V Arnultovicích? Tam bydlí kartářka", říkám a reakce se dočkám dřív než očekávám. "Vy ji znáte? Povídejte! Byla jste u ní? Jaká je?", vyzvídají obě a během deseti minut vím o těch dvou víc, než za celých osm dní.

"Byla jsem u ní. Její předpovědi jsou dost přesné. Ale už je to asi šest let, kdy jsem u ní byla naposledy", sděluju úpně v klidu, bez uzardění a zcela popravdě. "Když jsem u ní byla naposled, byla čerstvě po druhém porodu. Tehdy mi řekla, že i já mám určité schopnosti, daleko silnější než ona, ale že s nimi neumím pracovat", pokračuju a v duchu si říkám: "Mám to říct, nemám to říct?" Obě sestřičky mě mlčky hltají, paní Hodná spí. Odmlčím se i já. Jedna ze sester mi nahrává: "No, a jaké máte schopnosti teda vy?"

"Já?", usměju se a snažím se nejdříve zvesela: "Mám vize. Vidím, co se stane. Už na gymplu jsem je mívala. Před každou hodinou jsem věděla, kdo kdy bude zkoušený a spolužákům jsem to pokaždé řekla. Fungovalo to", pořád se snažím usmívat. Po chvilce ale zvážním: "No, a pak se mi začalo stávat, že jsem viděla kdo kdy zemře. Věřte mi, není to žádná výhra! Je to jako za trest. Víte, že někdo umře a nemůžete s tím nic dělat. Když se někomu svěříte, jste za blázna. Když se někomu svěříte předem, jste za ZLÉHO blázna."

Jedna ze sester, ta citlivější, pochopila, co se jim snažím říct a šeptem se mě narovinu zeptala: "Vy to cítíte i teď?" Bez sebemenšího zaváhání jsem přikývla. Byl to osvobozující pocit. Bylo to venku. "Cítím. Už dvě noci jsem nespala a třetí noc bude poslední. Chci domů. Nebo alespoň na jiný pokoj", škemrám jako malá. S odpovědí: "My ještě přijdeme", obě odcházejí.

02Vizita. Vizita a opět pan doktor Bolíto. Prosahává mi břicho. Jeho dlaně jsou jako medvědí tlapy. Jedna dlaň a pokryje mi celé břicho. Chlap jako hora. "Pane doktore, já nejdřív škemrat nechtěla, ale... víte... chci domů", žadoním a dělám takový ten smutný kukuč, kukuč, který dělá Kocour v botách ve Shrekovi.

"Ne. Vás chce vidět pan primář. Takže jestli, tak domů nejdříve zítra", slyším a neprotestuju. Nevím proč, ale cítím, že pan doktor Bolíto už od sestřiček všechno ví. Jsem za čarodějnici. "Ale co", říkám si v duchu: "Alespoň mi teď bude chtít třeba ukázat, jak jsem úplně blbá a jak se pletu. Konečně s paní Hodnou bude někdo něco dělat. Snad."

A opravdu. Pan doktor Bolíto mluví na paní Hodnou. Bez odezvy. "Paní Hodná už od večera vůbec nekomunikuje", říkám. "Od čtvrteční večeře nic nejedla. Nepila." "Proč paní nepije", obrací se doktor na sestru. "Protože nechce." Tuhle odpověď v životě nezapomenu. Protože nechce?!

"Nasaďte paní glukózu a vezměte ji na cétéčko", zazní z úst pana doktora a já jsem ráda, že se něco konečně děje.

K obědu mám rajskou omáčku a knedlíky. Ale nemyslete si. Knedlíky takové ty černé, samou housku, neb normální nesmím. Po obědě se chviličku i směju, protože zase poslouchám rozhovor babčinek z vedlejšího pokoje. Ono to tak nějak začalo už na jídelně. Rozhovorem dvou mladých dam u vedlejšího stolku. Obě měly stejné jídlo. Světlou omáčku a knedlíky. Normální knedlíky. A s každým soustem pátraly po tom, co to vlastně jedí.

Paní č. 1: "Hm, je v tom kopr. Chutná to jako koprovka."

Paní č. 2: "To není koprovka. Koukněte, vždyť v tom jsou houby!"

Usmívala jsem se, neb já měla svoji rajskou a byla jsem šťastná jako blecha. No, a na pokoji to právě pokračovalo. Jedna babčinka měla stejnou omáčku jako tyhle dvě mladé paní. Když dojedla, ozvalo se hlasité: "Tak výbornou svíčkovou jsem v životě nejedla!" ..... Musela jsem se smát. Bolelo to, ale smála jsem se. Svíčková s houbama a koprem!

Ve 14:45 stála ve dveřích Katka s Péťou. V 15:00 přišel za paní Hodnou syn, vnučka Irenka a nějaká starší paní. Irenka byla očividně vzhledem své babčinky zaskočená stejně jako já ráno a její oči pátraly v očích mých. Pokynula jsem hlavou, aby šla blíž. Přišla a já jí řekla pravdu. Tedy. Ne celou. O mé vizi ani slovo. To ne. Jen jsem jí řekla, že stav paní Hodné se od včera rapidně zhoršil. Nekomunikuje, pořád spí a že bude lepší, půjde-li za doktorem.

Než se Irenka vrátila, přišli za mnou ještě moji rodiče. Jak už jsem řekla, na pokoji jsme neměly žádnou židli. Ani jednu. A protože jsem věděla, že konec paní Hodné se blíží i přes pozdní boj pana doktora Bolíta, řekla jsem Katce s Péťou a mým rodičům, že bude lepší, když půjdeme do jídelny. Chtěla jsem dopřát Irence a jejímu tátovi poslední chvilku s babčinkou. Odešli jsme.

Asi za čtvrt hodiny za mnou Irenka na tu jídelnu přišla. Uplakaná, objala mě, jako bychom se znaly spoustu let, a větou: "Držte nám palce. Já se za vámi zítra stavím", se se mnou rozloučila a odešla. To už jsem brečela i já. Brečela i Katka.

Po návštěvách jsem opět dostala balíček se studenou večeří. Pět plátků veky a med. Stojím opět u parapetu a pomalu polykám. Koukám na paní Hodnou. Spí. "Paní Hodná, slyšíte mě?", zkouším. Leč marně. V pokoji je hrobové ticho. Ticho a na mě opět padá bezmoc. Poslední noc. Čeká mě poslední noc. A čeká i paní Hodnou. Vím to. Vím.

V půl desáté večer prosím sestřičku o prášek na spaní. Jsem zbabělá a chci všechno zaspat. "Proč ji nedají na jiný pokoj, sakra?!", zoufale se ptám sama sebe. "Tohle nevydržím! Do rána tady zešedivím!"

Zapíjím prášky. Antibiotika a prášek na spaní a v tom to vidím. Krve by se ve mě nedořezal. Po prostěradle, které slouží jako zástěna mezi postelí mou a postelí paní Hodné něco leze. Šplhá. Zavřu oči a říkám si, že už blbnu. Bojím se je otevřít, ale otvírám. Je to tam. Leze to ode mě k paní Hodné a mně je stejně jako v tu neděli, když mě sem přivezli. Něco mi drží plíce a já nemůžu dýchat.

"Spát. Musím rychle spát", bleskne mi hlavou a bolest nebolest snažím se otočit na levý bok, zády k paní Hodné. Bolí to, ale už na ni nevidím. Usínám.

Probouzí mě strašná rána a v zápětí šílená bolest! Rozsvěcím světlo, sahám na mobil, abych se podívala, kolik je hodin. Je 23:23 a zvoním na sestru. Břicho mě šíleně bolí, jak jsem sebou leknutím prudce trhla. Paní Hodná spadla z postele!

Tu ránu musela slyšet snad celá nemocnice. Sestry přiběhly obě. "Musím zavolat sanitáře, samy ji nezvedneme", řekla jedna druhé a odběhla. V zápětí jsou tu ještě dva sanitáři. Čtyři lidé zvedají paní Hodnou na postel a mají co dělat. Bezvládné tělo je těžké. Těžší než obyčejně.

Sestřička znovu odbíhá, aby zavolala doktora. Službu má onen nejnepříjemnější doktor z minulé neděle. Jeho rozčilování: "To mě musíte budit o půlnoci?!", je slyšet po celé chodbě. Víkendy zřejmě miluje.

Prohmatává paní Hodnou. Měří jí puls. Mluví na ni. Marně. "Vezměte paní na rentgen", říká směrem k sestře a odchází. Je pár minut před půlnocí a já znovu nemůžu dýchat. Je tady. Vím to. Té smrti je plný pokoj. Rozpíná se. Přesně o půlnoci otevírám dveře na balkón. Chladno nechladno otevírám je dokořán.

...pokračování


Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Den osmý - Boj o život contritus®pise.cz 25. 08. 2009 - 00:23
RE(2x): Den osmý - Boj o život newold 25. 08. 2009 - 18:46
RE(3x): Den osmý - Boj o život contritus®pise.cz 25. 08. 2009 - 18:55
RE: Den osmý - Boj o život contritus®pise.cz 25. 08. 2009 - 00:24
RE: Den osmý - Boj o život janewle®pise.cz 25. 08. 2009 - 06:39
RE(2x): Den osmý - Boj o život newold 25. 08. 2009 - 18:47
RE: Den osmý - Boj o život furie 25. 08. 2009 - 09:15
RE(2x): Den osmý - Boj o život newold 25. 08. 2009 - 18:49
RE: Den osmý - Boj o život lenka 25. 08. 2009 - 11:03
RE(2x): Den osmý - Boj o život newold 25. 08. 2009 - 18:50
RE: Den osmý - Boj o život newold 25. 08. 2009 - 19:00
RE(2x): Den osmý - Boj o život contritus®pise.cz 25. 08. 2009 - 19:02
RE: Den osmý - Boj o život kaci®pise.cz 25. 08. 2009 - 21:36
RE(2x): Den osmý - Boj o život newold 26. 08. 2009 - 09:24
RE: Den osmý - Boj o život anty 26. 08. 2009 - 00:01
RE(2x): Den osmý - Boj o život newold 26. 08. 2009 - 09:25
RE: Den osmý - Boj o život markisha 04. 09. 2009 - 21:05