Sytý hladovému nevěří, zvláště když zrovna večeří

28. říjen 2009 | 10.28 |

Od dob, kdy si muž vybral ženu, popadl ji za vlasy a hodil k sobě do jeskyně, uplynulo hodně vody. Muž už se dnes nerozhoduje tak přímočaře a jeho dvoření si žádá větší úsilí. Emancipace pánům vzala jejich sílu a oni se prý v dnešním světě ztrácejí!

Zatímco v pravěku chodil muž na mamuty a nic neřešil, momentálně se ustrašeně prodírá ulicemi, bary a blogy, a údajně se obává, že se stane obětí nenasytné kudlanky nábožné (hádej, komu se tak říká). Své opravdové já muži tudíž odhalují teprve po prvotním proklepnutí totožnosti ženy. Nemohou se ale dostatečně vyjadřovat, dokud se žena náležitě neprojeví a nepředvede, co je vlastně zač. Ach jo, srabíci.

Zlatá éra mamutů! Když totiž muži dostali upečeného mamuta, najedli se a byl klid. Dnes vymýšlejí nesmyslné teorie, jak se k nám chovat, abychom nedostávaly moc ani málo. Požadují, abychom dobře vypadaly, postaraly se o děti i domácnost, zároveň budovaly kariéru a ještě se u toho usmívaly. Mezitím, co si postěžují, jak měli v práci těžký den, proberou se zprávami od milenky. A když žádnou nemají, v zájmu osvěžení svého sexuálního života udržují přes e-mail či např. ICQ kontakt se slečnami, které nemají ani tušení, že partnerka zrovna vaří večeři, natož že vůbec existuje.

Jací tedy jsou dnešní muži? Rozhodně ne bojácní, ustrašení a ztracení. Chtějí hodně, ale otázkou je, jestli i hodně dávají. Dávají?

Ne. Jen s námi manipulují. Žena, která se do toho svého lovce mamutů nezamiluje, která ho jen ždíme, má vyhráno. Ale co ty druhé? Ty zamilované? Ty, které milují klidnou pohodu, dobrou náladu, nic nevyčítají, jsou oporou, a hádky nevyhledávají? Ty mají prostě Smolíčka, neb muži jsou v jádru pořád malé děti, které nevědí, co chtějí.

Jeden den jim vadí přehršel citů, hýčkání, jistota, a tvrdí, že chtějí vztah jen "sexuální". Žádné city. Láska je prý svazuje, ubíjí. Chtějí jen sex. Co udělá zamilovaná žena? Přizpůsobí se. Přestane být milá, přestane se vyptávat, přestane se ozývat, přestože příšerně trpí a nejraději by svého lovce mamutů viděla na lopatkách (rozuměj - v posteli pěkně pod sebou), ale nevidí. Proč? Protože se neozve, neb má za to, že by to mohlo být bráno jako slabost, cit.

Za pár dní se našemu lovci takový vztah nelíbí, neb se cítí opuštěný, nepochopený, a vyhledává lásku, která mu ještě nedávno byla tak moc "na obtíž". Ano. Vyhledává ji samozřejmě jinde a té ženě naší, té současné, jen suše oznámí: "Jsi jiná, změnila ses. Cokoli řekneš, zní jako když kobyla kopne do výlohy. Budeme jen kamarádi." Co udělá zamilovaná žena? Scénu? Kdepak. Přestane se dožadovat sexu, přestože je ve svém jádru nymfomanka a přemýšlí, co udělala špatně. Vždyť udělala jen to, co svému chrabrému rytíři, který se nebojí ani zlého draka mamuta, na očích viděla. Udělala jen to, oč ji sám požádal.

P1010052Tak znovu, ju? Jací tedy jsou dnešní muži? Rozhodně ne bojácní, ustrašení a ztracení. Jsou jen malí. Chtějí hodně, ale otázkou je, jestli i hodně dávají. Dávají?

P.S. Milující žena scény nedělá, protože "jen" miluje. Nic víc. Nic míň. Miluje. A to neznamená vlastnit, ovládat, mít navrch. Naopak. Drží se hesla: "Dvakrát měř, hlavně nic neřeš." ... Ovšem našeho lovce tím jen ještě víc utvrzuje v tom, že On je malé dítě, kterému je dovoleno vše. Občas by zřejmě měla přijít na scénu Cecilka*! Není zbytí.

*Cecilka = vařečka (obličejíček je už vyšisovaný), kterou mám doma 25 let, a kterou jsem nikdy nepoužila, neb se jen stačilo zmínit: "Vezmu si Cecilku!" a děti sekaly dobrotu.

... Kdo ví, jestli by ovšem tohle platilo i na lovce mamutů.


P.S. II. Článek je přednastavený, nejsem doma. Ale na vás myslím! Pěkný den, Prdelky moje.


Zpět na hlavní stranu blogu