Svlékání

17. listopad 2009 | 09.55 |

Tak jsem právě dohňahňala bramborový salát. Do oběda se snad stihne trochu rozležet. Řízky nechám na Katce. Venku je mlha a ošklivo. Tudíž jsem zasedla k pc, obhospodařila svou "farmu" (no jo, propadla jsem tomu stejně jako James), vychutnávám si kávu a mazlím se s klávesnicí.

Vzhůru jsem asi od šesti, ale z postele jsem vylezla až v osm. Co jsem pod peřinou dělala? Inu, po vzoru Contritus jsem lustrovala svůj mobilní telefon a vymazávala a vymazávala. U některých smsek jsem se usmála. Například u té od Katky. Byla kratičká. Opravdu. "Pomoooc!" a psala mi ji tehdy, když dělala svoji první domácí čokoládu a ejhle, byl z ní karamel!

Pak jsem smazala spousty smsek, které mi přišly k svátku a narozeninám. No jo. Některé byly i čtyři roky staré!

Srdíčko mi zaplesalo, když jsem po třech měsících opět viděla smsky, které mi od vás přišly do nemocnice. Až na dvě jsem je smazala. Neva? V skrytu duše doufám, že mi od vás snad něco milého ještě někdy přijde.

Našla jsem ovšem i smsku, které jsem v září vůbec nedávala žádnou důležitost. 26. září mi přišla smska právě od pisálka, o kterém jsem se zmínila včera: "Ahoj Renatko tak jak se ti dari zlaticko je ti uz lip?ani nevis jak moc rad bych te videl!!!dnes mam volno zitra uz zas jdu delat.Renatko jen sem se chtel zeptat tvuj muz je motorkar?byl bych moc rad a pral bych si aby si ke me po obede prijela!!!!" ... On tu snad vážně byl! Děs běs, Velebnosti.

No. A pak jsem se opět usmála u jedné, která mi přišla od onoho známého z Brna (i jeho jsem včera zmínila - v komentáři). A taky jsem si vzpomněla, co jsem odpovídala Haničce z Hané - že je svět malý. Chci vám tudíž o tomto mém "známém" povědět víc. Náhody totiž neexistují. Všechno je dle Matrixu.

Že jsem pracovala na obecním úřadě tu donekonečna opakovat nebudu, to už víte. Že bydlím v Osadě Havranů, která se nachází ve třech chráněných územích, také. A přesto, že jsme "chránění" nám tu s požehnáním vyšších míst v lokalitě bývalého kamenolomu vybudovali skládku. Zřejmě je uchvátilo čedičové podloží či co.

Proti této skládce jsme jako obec bojovali, jak to jen šlo. Opravdu. Ba i za právníky jsme dali nehorázné sumy. Marně. V té době jsem občas zabloudila na "atlas" na chat. Měla jsem přezdívku Ren@ta a psala si s lidmi o všem možném. To jsem ještě neznala Pátka. Tehdy jsem si dobře "pokecala" právě s jedním klukem z Brna. Jirka. O něco málo starší než já (což samo o sobě vypovídá své, neb já jsem na mladší).

S Jirkou jsme si psali pár dní, když mi jednou sdělil: "V pátek jedu na sever Čech, nezajdeme na oběd?"

Nevěděl, kde bydlím, to jsem mu opravdu neřekla, a tak jsem se chtěla diplomaticky vykroutit: "Sever Čech je veliký, určitě to neklapne."

"Nevím, kde bydlíš, já jedu k České Lípě. Mám tam v jedné obci firmu."

Že je podnikatel a šéf v jedné osobě, jsem věděla. Ovšem ta Česká Lípa se mi vůbec nezamlouvala. Já totiž fakt neumím lhát. "Česká Lípa? A sakra. No. To je kousek. A kde máš tu firmu? To šéfuješ až z Brna?!"

"No jo, no. Šéfuju. Mám ji v jedné malé obci. V Osadě Havranů. Je to od tebe daleko?"

Krve by se ve mně tehdy nedořezal. Říkala jsem si: "To přece není možný. Tohle není možný!" A smála jsem se.  Matrix je hračička. "Daleko? Jak se to vezme. Prosím tě, co máš za firmu, vždyť v Osadě Havranů se buduje jenom skládka?!"

"Ty o tom víš? No. Tak ta skládka je moje!"

To si pište, že na oběd jsme šli! Chtěla jsem z moci úřední vyzvědět totiž co nejvíc. Jirka je moc milý. Správně - i on je Ryba (nevím, jak to dělám), ale v životě si ke mně nic nedovolil. Ani písemně natož v reálu. Opravdu hodný člověk, pominu-li to, že zmetek, který nám tu vyšvihl skládku.

Ovšem nevyšvihl-li by ji on, určitě by to udělal někdo jiný. Někomu na vyšším místě na její existenci totiž opravdu hodně záleželo.

Tak. A já jdu lítat zase kolem zedníků. ... Pěkný den, Prdelky moje.


Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Svlékání petr 22. 03. 2014 - 06:42