Kolik řečí znáš, tolik lidí ti nerozumí

13. prosinec 2009 | 21.27 |

Včerejší semifinále ve snookeru Ronnie O´Sullivan x John Higgins bylo o nervy a v mnohém mi evokovalo život jako takový. Nepřeháním. Hned vám povím proč.

Odpolední část zápasu končila za stavu 2:6 pro Higginse. Zapáleně jsem sledovala obrazovku a hlavou mi lítalo: "Ronnie, co je to s námi? Co mi to děláš? Koukej se sebrat a hraj!" Zkonstatovala jsem sama pro sebe, že máme s Ronniem pokaždé stejnou náladu. Společného máme víc. Hra nám jde jen tehdy, když nás to baví, když nás nikdo nezdržuje, nikdo nepřekáží. Hra nám jde, vidíme-li výhru. Nestačí nám se zúčastnit. My potřebujeme vyhrát, jinak jsme chcíplí, skleslí, bez nálady a vzdáváme se bez boje. My potřebujeme motivaci! Nadšení.

Večer (včera) jsem pak zápas - dohrávku opět sledovala. Když Ronnie prohrával 2:8, odcházela jsem a vymýšlela, co budu dělat. Čím se zaměstnám. Mé odhodlání nesledovat Ronnieho smrt v přímém přenosu mi ovšem vydrželo jen chvíli. Stulila jsem se zpátky do křesla a veškerou svou pozitivní energii vyslala telepaticky Ronniemu. K mé radosti se zmátořil a začal vyhrávat. Vyhrál šest framů za sebou. Byl úžasnej! Za stavu 8:8 jsem byla ve stejné eufórii jako ve čtvrtek po tiskové konferneci. Chvíli. Maličkou chvíli. Ronnie stál před rozhodnutím, zda hrát na růžovou nebo modrou. Žel Matrixu zahrál na růžovou. Fatální strk. Higgins vyhrál 9:8 a dnes tím pádem hraje finále on.

Stav v tuto chvíli Higgins x Ding 4:4.

Po čtvrteční tiskovce, jak už jsem řekla, jsme všichni ve škole a všichni, kteří nám fandí, prožívali okamžiky naděje, eufórii. Dnes už na celou věc opět nahlížím pesimisticky. Četla jsem totiž další Ciklův článek.

A tak mě napadlo, jak je si to všechno podobné - politika, vztahy, snooker. Ve chvíli, kdy si myslíte, že už konečně zase vyjde sluníčko, že máte hru pod kontrolou, že vyhráváte, pak stačí jeden mylný strk, růžová koule místo modré, a všechno je jinak. Tma. Prohra. Beznaděj.

Nic mě neba. A víte co? Ani cukroví jsem letos ještě nepekla. A to je co říct.

Potřebuju tágo. Pořádné tágo! A vyleze sluníčko, slibuju.

P.S. V kolika letech je člověk natolik moudrý, aby věděl, kdy modrá, kdy růžová? V kolika letech je člověk natolik zralý, aby poznal, jak zahraje soupeř spoluhráč? egmrká okem

Mám ráda šachy. Mám ráda snooker. Mám ráda čistý stůl. Čistou hru. A vy?


Zpět na hlavní stranu blogu