Kdo nic nedělá, neurazí

15. září 2010 | 18.38 |

Po třech týdnech napětí a stresu vychutnávám si první hodinu relativního klidu. Klidu před bouří.

Uvařila jsem si čaj a v hlavě rovnám myšlenky.

...

Minulý týden se oběsil soused. Mladý kluk. Mohl by to být můj syn.

V sobotu zemřel pan S. Měl už svá léta.

V neděli mezi Nový Borem a Českou Lípou skočila pod vlak mladá žena.

...

Minulý týden, tuším ve čtvrtek, jsem přišla domů z práce totálně ucaprtaná. Filip spal u televize. Sedla jsem si do křesla a začala brečet, aniž bych chtěla. Tělo si prostě asi řeklo: "A dost!", nevím. Nešlo to ovládnout.

Jak já byla ráda, že Filip spí, asi říkat ani nemusím.

V pátek přijela na návštěvu Irenka. Sluníčko. Chvilička s ní a já se i usmívala. Je úžasná! A kdybych měla jistotu, že mi nedá na budku, tak vám prásknu i hlášku, kterou mě tu nechtěně totálně odrovnala. Jistotu nemám a Irenku mám ráda, takže nic. Leda! Leda... chytří vědí! egmrká okem

...

Kontrola ve škole byla opravdu jako sedmihlavá saň. Sedm lidí a každý chtěl lejstro. Nejlépe všichni ve stejnou chvíli. Šílenost. Co chvíli jsem vylila čaj, jak jsem z nich byla nervní.

...

Taky jsem vám už dlouho nepráskla nic o Fandovi. Nuže tedy.

Dnes ráno v autě opět perlil. Ono to vlastně začalo už včera.

Že středě Fanda říkává "malý pátek", čtvrtku "velký pátek" a pátku prostě "pátek", už všichni víte z článků starších.

Včera, když z auta vystupoval, zašvitořil mi vesele: "Jupííí, a zejtra už je malej pátek!", a já se smála.

Dnes, když opět z auta vystupoval, chtěla jsem mu já blbka stará taky udělat radost a spikleneckým tónem říkám tudíž: "Fando! Dnes už je ta středa!"

Že je malý pátek jsem doříct ani nestihla, protože mi to Zvíře skočilo do řeči a utřelo mě slovy: "No jo. Ale když já jsem utahanej."

Zabila bych ho! ebmrká

...

Každý rok 15. září chodívám k panu P., neb má narozeniny. Stejně tak i dnes. Je to starý pán se stříbrnými vlasy. Pro mnohé morous. Pro mě ne. Nevím, jak je to možné, ale já se s ním pokaždé zasměju. Pravda, někdy je ten můj smích strojený. Ale když on se tak snaží a já si toho cením. Na mě zlý není nikdy.

Jo, a dostala jsem dva věnečky a chlebíček, heč. egmrká okem

...

A to je zatím asi tak všechno.

O článcích ohledně uzavření školy, které už opět plní internet, psát nebudu. Je mi z té špíny zle. Některé jsem i komentovala, neb jsem hlava ohnivá, ale už mě to neba.

...

Jdu do vany. Tenisáku, jdeš? Budu meditovat! ebmrká

P.S. Na základě mých článků o Pátkovi mi Irenka vyprávěla o svém manželovi, který jí před šesti lety zemřel. A taky o tom, že my Střelci máme fantazii opravdu obrovskou. I ona je Střelec. Jako já. A jen tak mimoděk jí z pusy vyletělo: "Já když jdu spát, tak lehnu a mám ho tam!"

Myslela to samozřejmě tak, že si manžela představuje na vedlejší posteli. Ve vší slušnosti!

No. Jenže. Znáte mě. Já se prostě začala smát, protože moje fantazie je přeci jen maličko... jak jen to říct... maličko jiná, co si budeme vykládat! :-)))



Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kdo nic nedělá, neurazí petr 24. 03. 2014 - 06:58
RE(2x): Kdo nic nedělá, neurazí newold 24. 03. 2014 - 12:44