Ruka nohu myje

30. leden 2010 | 10.55 |

A to buďte rádi, že se držím při zemi. Klidně jsem mohla tou rukou mýt třeba i něco méně či více výš. ed Venku metr sněhu. Je čas na šimravou pohádku!

01Vařila myšička kašičku

na zeleném rendlíčku,

tomu dala,

tomu taky...

Kdo by neznal tuhle říkanku. Vždyť je to jedna z prvních, kterou se naučí každé díťátko. A přitom jde o verše, které původně nebyly vůbec určeny dětem, ale složil je jeden ctitel na počest velmi krásné, leč velmi altruistické dívky.

Ta dívka se jmenovala Michaela, ale říkalo se jí Myšička. Ale vůbec ne proto, že by byla nenápadná nebo celá šedá. Naopak byla velmi nápadná. Prsatá tak, že to bralo dech. Pas měla útlý, že ho objala ruka, a pod ním krásně klenuté boky. Nohy měla dlouhé až na zem a štíhlé. Husté vlasy jí sahaly k pasu. Neměla žádnou vadu, a kdyby v té době existovali plastičtí chirurgové, ona by je rozhodně nepotřebovala.

Všichni jí říkali Myšička proto, že uměla dokonale prozkoumat mužské tělo a našla na něm i ta nejskrytější místa, která podrobila slastnému průzkumu. Muži to milovali, toužili po ní, a jelikož si ji chtěli zachovat co nejdéle, dělali jí pomyšlení.

Jeden jí nechal postavit krásný dům, další jí obstaral dopravní prostředek - v té době kočár s koňským spřežením, to dá rozum. Jiný muž jí kupoval oblečení, další platil služebnictvo. Majitel hotelu jí nechával posílat z hotelové kuchyně ty největší dobroty, jaké si jen člověk může představit. Majitel banky jí denně nechal doručit čerstvé růže, protože je měla moc ráda. Nic jí nescházelo a byla šťastná. Protože za to všechno od ní muži chtěli jen to jediné, aby na ně byla chvíli milá, a to ona byla, protože měla každého muže ráda a nadšeně s nimi dělala to, co jim i jí způsobovalo radost. Protože však všichni ti muži byli ženatí a měli málo času, muselo jich být několik, aby nestrádala.

Byla nejen krásná, ale také inteligentní, a tak dokázala svůj život organizovat tak, aby si žádný z jejích příznivců nepřipadal hloupě, kdyby se (nedej Matrix) někdy setkal v ložnici s některým ze svých kolegů. Ostatně proto měla velký dům, aby v něm bylo dost prostoru, a když se stalo, že někdo přišel nečekaně a u té krásné dívky Myšičky bylo obsazeno, byla tu sličná služebná, která uměla svléknout kabát tak, že dotyčnému projelo tělem takové zvláštní mrazení. A když si pak od hosta vzala klobouk a rukavice, ztratil na chvíli hlavu a ochotně odevzdal i to ostatní - sako, kalhoty, košili, boty, ponožky, spodní prádlo. I služebná měla krásný pokojík a krásnou postavu a šaty, pod nimiž nenosila nic a které spadly na zem, když se rozepnuly pouhé dva knoflíčky na ramenou.

Kdyby se stalo, že by přišel další host a bylo by obsazeno jak u Myšičky, tak u krásné služebné, byla tu další dobrá duše tohot domu, mladá kuchařka, která nejen uměla rozžhavit doběla pec, když připravovala svoje skvělé speciality, ale uměla rozžhavit i každého muže. Vtáhla ho k sobě do kucyně, kde to stále vonělo po vanilce a skořici, protože ona měla ze všeho nejraději krupicovou kaši, do které přidávala vanilku, pak ji sypala skořicí a navrch dala kousek čerstvého másla.

"Prosím, počkejte chvíli, kaše by mi utekla," řekla pokaždé a rychle míchala v rendlíku, který byl světle zelený a vypadal tak trochu jako obrácený květ tulipánu. Vanlka a skořice krásně voněly, a jak se kuchařinka skláněla nad zeleným rendlíkem, každý z těch mužů dostal chuť. Trochu na kaši a trochu na tu krásnou kuchařku, které bylo vidět hluboko do výstřihu, a ten pohled byl krásnější než panorama hor v zapadajícím slunci.

Každý se chtěl dotknout a také to udělal, každý zapomněl na chvíli na důvod své návštěvy, když krásná kuchařka rendlík odstavila na kraj plotny a přitiskla se k návštěvníkovi. Kdo ví, proč to tenkrát muži tak dělali, ale začínali tím, že jí vykasali sukni. Ani ona nenosila spodní prádlo, protože dům byl vždy příjemně vytopený a v kuchyni je ještě navíc vždycky dost horko. A tak ji muži pokládali většinou na stůl, kde se obvykle válelo těsto, a byli potěšeni, když zjistili, že výška stolu je přesně akorát k tomu, co je právě napadlo. A tak každý z těch mužů přitáhl krásnou kuchařku blíž ke kraji stolu, roztáhl jí nohy a byl v ní. A ona věděla, co má dělat, jak se pohybovat a jak dlouho to dělat, aby milého a vítaného hosta přivedla do stavu, kdy zapomene na to, že vlastně přišel navštívit Myšičku. Obvykle se vypotácel zadním vchodem a děkoval Matrixu, že nebyl dneska očekáván a může se jít domů ke své zákonité manželce po té sexuální smršti pořádně vyspat.

krasni_331O tomhle domě se brzy začalo povídat nejen u nich ve městě, ale také v širokém okolí. Muži tam chodili co nejčastěji, protože jak paní domu, tak všechny ostatní dívky, které tam žily, byly vždy vlídné, usměvavé, vždycky tam bylo útulno, nikdo neměl hlad ani žízeň, a hlavně se tam nedělaly žádné cavyky s tím, co si muži a ženy mohou vzájemně poskytnout.

No, a o tom příště.

P.S. Svítí sluníčko a na sněhu jsou jiskřičky. Miluju to! Jdu fotit.


Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře