Odvaha

2. březen 2005 | 00.00 |
› 

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se naštvat a hledat něco nebo někoho koho by chom za své obtíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Květina z této karty nám ukazuje cestu: její nadšení životem ji vede ze tmy ke světlu. Bojovat s životními výzvami, snažit se jim vyhnout nebo je popírat nemá smysl. Jsou tady, a má-li se ze semínka stát kětina, musíme jimi projít. Měj dost odvahy k tomu, abys rostl do květu, jimž ve skutečnosti jsi.

Smínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůža ani věřiz, že může vyrůst v krásnou květinu.

cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká ticíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.

Semínku žádneé nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.

Snad je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba.

Zpět na hlavní stranu blogu