Procitnutí

3. březen 2005 | 04.04 |
› 

Motýl na této kartě je představitelem vnějšího, toho, co je neustále v pohybu, toho co není skutečné, nýbrž je jen stvořenou iluzí. Za motýlem se rýsuje tvář vědomí, jejíž pohled směřuje dovnitř, k tomu, co je věčné. Mezi očima je otevřené místo, ve kterém se objevuje lotos duchovního vývoje a vycházející slunce vědomí. S východem tohoto vnitřního slunce se rodí meditace.

Tato karta nám připomíná, abychom to, co je skutečné nehledali venku, ale uvnitř. Když se zaměříme na okolní svět, zamotáme se až příliš často do svého posuzování - tohle je dobré a tamto je špatné, tohle chci a tamto nechci. Tyto soudy nás drží v síti našich iluzí, ospalosti, našich starých návyků a modelů jednání. Zahoď svou mysl plnou názorů a podívej se dovnitř. Tam můžeš spočinout ve své vlastní hluboké pravdě, kde rozdíl mezi sny a realitou už dávno znáš.

To je jediný rozdíl mezi snem a skutečností: skutečnost vám na rozdíl od snu umožňuje pochybovat.

Pro mě znamená schopnost pochybovat to největší požehnání, jakého se lidstvu dostalo. Náboženství bylo vždy nepřátelské, protože se snažilo vykořenit sebemenší pochybnost - a to z jednoho prostého důvodu: chtělo, aby lidé věřili určitým iluzím, které jim kázalo...

Proč asi lidé, jako byl Gautama Buddha tak trvali na tom, že celá existence - vyjma tvého vnitřního svědka, tvého vědomí - je pomíjivost utkaná ze stejných vláken jako naše sny? Neříkají nám, že stromy neexistují. Netvrdí, že tu nejsou ani ty sloupy. Nenechte se zmýlit slovem "iluze"... Bylo přeloženo jako inluze, ale iluze není to pravé slovo. Iluze neexistuje. Skutečnost existuje. Májá je neco mezi - téměř existuje. Pokud jde o naše každodenní činnosti, může být považována za realitu. Pouze v tom nejvyšším smyslu, z vrcholku tvého osvícení, se stává neskutečným, iluzorním.

Zpět na hlavní stranu blogu