Král mraků: Sebeovládání

4. březen 2005 | 07.07 |
› 

Sebeovládání a kontrola mají zajisté své místo i čas, ale když je necháme řídit náš život, skončíme zcela ztuhlí. Postava na kartě je ze všech stran sevřená úhly pyramidových útvarů. Světlo se na lesklých plochách blyští a odráží, ale neproniká dovnitř. Vypadá, jako kdyby byl téměř mumifikovaný uvnitř struktury, kterou si kolem sebe vystavěl. Zaťaté pěsti a prázdný, takřka slepý pohled. Spodní část jeho těla pod stolem tvoří špičku nože, ostří, které řeže a odděluje. Jeho svět je uspořádaný a dokonalý, ale není živý - nemůže do něj vstoupit žádný projev spontánnosti nebo zranitelnosti.

Král mraků nám připomíná, abychom se zhluboka nadechli, povolili kravatu a brali věci s nadhledem. Když uděláme chybu, je to pořádku. Když se nám věci trochu vymykají z rukou, pravděpodobně nám to naordinoval lékař. Život je přece mnohem víc, než mít vše pod kontrolou.

Lidé, kteří se ovládají, jsou stále nervózní, protože hluboko v nich se stále ukrývá zmatek. Když se nekontroluješ, jsi volně plynoucí a živý, pak nejsi nervózní. O nervozitě nemůže být ani řeč - ať se děje, co se děje. Od budoucnosti nic neočekáváš, nebereš na sebe žádné role. Tak proč bys měl být nervózní? K tomu, abychom udrželi naši mysl pd kontrolou, musíme být neustále tak chladní a zmrazení, aby do našich končetin, do našeho těla nemohla proudit žádná životní energie. Kdyby energie mohla volně proudit, vyplavalo by všechno potlačování na povrch. Proto se lidé naučili, jak být chladnými, jak se dotýkat druhých, aniž by se jich dotkli, jak vidět druhé a přesto je nevidět.

Lidé žijí v otřelých frázích - "Ahoj! Jak se máš?" Nikdo tím doopravdy nic nemyslí. Používáme tyto fráze, abychom se vyhnuli opravdovému setkání. Lidé se nedívají druhým do očí, nedrží se za ruce, nesnaží se vnímat energii druhého, nedovolí si její výměnu - moc se bojí, jen se to vše nějak snaží zvládnout, studeně a mrtvě, jako ve svěrací kazajce.

Zpět na hlavní stranu blogu