Páže mraků: Mysl

5. březen 2005 | 02.02 |
› 

Přesně to se stane, když zapomeneme, že mysl má být naším sluhou, a necháme jí řídit celý náš život. Hlava plná mechanismů, pusa vztekle a nepříčetně mele a celá okolní atmosféra je znečištěná zplodinami z této továrny názorů a argumentů. "Počkat," říkáte, "mysl z nás přece dělá lidi, je zdrojem celého pokroku, všech velkých pravd". Jestli tomu věříte, udělejte následující pokus: Zavřete dveře svého pokoje, zapněte diktafon a dejte si totální souhlas říci cokoli, co vám právě přijde "na mysl". Když opravdu necháte vyjít ven vše bez jakékoli cenzury a úprav, budete udiveni, kolik smetí z vás vypadne.

Páže mraků ti naznačuje, že se někdo zasekl "někde v hlavě". Ujisti se, že to nejsi ty.

Tak takhle to vypadá v tvé hlavě, kladky a páky a spousta dalších podivných věcí, které jsi posbíral všude možně. Tak malá hlava... a nezbývá ani kousek místa k žití! A to smetí se ti tam neustále převaluje, hlava se ti točí a zamotává - zaměstnává tě. Jen si pomysli, jaké myšlenky se ti honí v hlavě.

Jednou se na to posaď, zavři za sebou dveře a půl hodiny piš, cokoli ti projde myslí, a pochopíš, co tím myslím, že budeš děním ve své mysli překvapen. Zůstává to v pozadí, je to všudypřítomné, obklopuje tě to jako mrak. S takovým mrakem nemůžeš poznat realitu: nemůžeš dosáhnout duchovního vnímání. Ten mrak musí pryč. A zmizí jen na základě tvého rozhodnutí zbavit se ho. Ty na něm lpíš - ten mrak se o tebe nezajímá, to si zapamatuj.

Zpět na hlavní stranu blogu