Rytíř duhy: Zpomalení

5. březen 2005 | 05.05 |
› 

Rytíř duhy nám připomíná, že si stejně jako želva na této kartě nosíme svůj domov všude s sebou. Není třeba pospíchat, není třeba hledat přístřešek jinde. Dokonce i když se dostaneme do hlubokých vod emocí, můžeme zůstat sami v sobě, volní od našich vazeb.

Jsi připraven se vzdát všech očekávání, která se vztahovala k tobě nebo k druhým, a převzít zodpovědnost za jakékoliv iluze, kterými jsi se obestíral. Není třeba nic dělat, jen spočinout v plnosti toho, kdo právě teď jsi. Když tvé touhy, naděje a sny povadnou tím lépe. Jejich zmizení uvolňuje prostor pro nový klid a přijetí toho, co je, a ty tento vývoj dokážeš přivítat tak, jako nikdy předtím. Vychutnej tedy toto zpomalení, zklidnění a poznámí, že už jsi doma.

Meditace je svým způsobem lék - její užívání je pouze dočasné. Jakmile jednou poznáš ten stav, potom už nepotřebuješ žádnou zvláštní meditaci, pak se meditace bude šířit celým životem.
Chůze je zen, sezení je zen.
Jaký je to stav a čeho se týká? Člověk jde pozorně, bděle, vesele, bez motivace, soustředěný, milující, plynoucí. Chůze je procházka. Láskyplně, bděle, pozorně sedí bez motivace - nesedí pro nějaký zvláštní účel, jen vychutnává, jak krásné je sedět jen tak, pro nic za nic, jak je to uvolňující, jaký je to oddech...
Po dlouhé procházce si sedneš pod strom a vánek tě ochladí. V každém okamžiku musí být člověk nenucený - nesnaží se nic zdokonalovat, kultivovat nebo procvičovat.
Chůze je zen, sezení je zen.
Mluvit nebo mlčet, v pohybu či v nehybnosti.
Podstatou je nenucenost.
Podstatou je nenucenost: to je ta klíčová věta.

Dělej, cokoli děláš, ale ve svém nejhlubším jádru zůstaň nenuceným, klidným, rozvážným, soustředěným.

Zpět na hlavní stranu blogu