Hmota: Kompromis

10. březen 2005 | 01.01 |
› 

Na dvorech starého Japonska bývali služebníci často vybíráni z vrstvy méně významných zločinců, kteří byli vykastrovaní. Protože byli důvěrně obeznámení s životem dvora, často se ocitali ve středu politických a společenských intrik a za oponou těchto scén měli velkou moc.

Dvě postavy na této kartě nám připomínají, do jak odporných spikleneckých situací se můžeme dostat, když budeme ustupovat ze své vlastní pravdy. Jedna věc je vyjít někomu vstříc, pochopit jeho pohled a zasadit se o harmonizaci protichůdných sil. Druhá věc je "vzdát se" a zradit naši vlastní pravdu. Když se na to podíváme zblízka, většinou zjistíme, že se tím pokoušíme něco získat - ať už je to moc nebo souhlas druhých. Jestli tě něco takového láká, buď opatrná: odměna za podobné kompromisy vždy nechává hořkost v ústech.

Nesnaž se být vychytralá, jinak zůstaneš pořád stejná, nezměníš se. Polovičatost na cestě lásky a meditace v tobě vytvoří spoustu zmatků. Nijak ti to nepomůže.

Jenže požádat o pomoc se protiví egu, tudíž se se snažíš najít kompromis. Takový kompromis bude ještě víc nebezpečný, ještě víc tě zmate, bude ze zmatku stvořený a ještě víc zmatků způsobí. Snaž se pochopit, proč tolik toužíš po kompromisu. Dříve nebo později poznáš, že ti kompromis nepmůže. Kompromis může být způsob, jak nejít ani jednou cestou nebo jen potlačit svůj zmatek. Zmatek se však stejně nakonec prosadí. Nikdy nic nepotlačuj, měj ve své sitaci jasno. Když jsi zmatená, uvědom si, že jsi zmatená. Bude to první věc, která ti bude jasná: že jsi zmatená. Vstoupila jsi na cestu.

Zpět na hlavní stranu blogu