Nikdy více!

30. červen 2012 | 11.11 |

Stejně jako loni jsem i včera byla popřát Petrům a Pavlovi. Třista kilometrů tam. Kafíčko. Třista kilometrů zpátky.

Pravda je, že zpátky jsem jela asi na autopilota či co, neb mám totální okno, nic si nepamatuju. Jen to, že bylo příšerné vedro, pátek, začaly prázdniny, auta na silnicích v kolonách spíš stála než jela, a že by se Vysoké Mýto mělo jmenovat spíš Dlouhé.

Pana Slabýho Úda nepotěším. Foťák jsem v pohotovosti na mou duši měla, leč u cedule "Moravská Třebová" nebylo kde zastavit a za jízdy jsem to neriskla. Příště.

Ale zpátky k tomu, o čem jsem vám chtěla vyprávět. Tedy... ještě pořád váhám, protože polovina z vás se počůrá smíchy a ta druhá mě bude mít za ještě většího dementa než jsem.

Jenže, ono se mi to opravdu stalo. To, o čem jsem si vždycky říkala: "Proboha, tak tohle by se MNĚ teda nikdy nestalo!"

Stalo. Jako prd!

...

Po jedenácti letech jsem včera poprvé jela jinou trasou. Cestou podstatně lepší, malebnější, rychlejší. Nejela jsem na Mnichovo Hradiště, ale přes Liberec, kolem Trosek, a dál směrem na Ukrajinu.

Zrovna jsem se kochala krajinou jako doktor z té vesničky střediskové, když v tom mi zvonil mobil. Číslo neznámé. Levá ruka na volantu, pravá na řadičce, neberu to, kochám se.

Po pár minutkách mi přišla smska. Levá ruka na volantu, pravá na řadičce, nečtu to, nekochám se a začnu být nervní.

No, a tady se dle mého zrodil spouštěč oné události. V tenhle okatik se jedna nervozita spojila s nervozitou druhou, tou, která mé břicho osídlí pokaždé, kdykoli jedu na Hanou. Jedete-li na "rande", je průjem úžasný společník. Fakt.

Jak si tak jedu, začne mě tlačit prdík. Kdo si myslí, že ženské snad neprdí, je buď naivní, hluchý nebo trpí chronickou rýmou. "No co", říkám si, "v autě jsem sama a jeden prd je prý lepší než deset doktorů." A tak jo.

Jo.er

Jójo! Prd, že to byl prd! To si prostě ty dvě nervozity podaly ruce a mé do té doby neposkvrněné sněhobílé hodobóžové krajkové kalhotky byly v tu ránu, sice jen decentně, ale poskvrněné! 

Co jsem v tu chvíli prožívala, si nikdo neumíte představit. Stud. Vztek. Smích. Stud. Pan Slabý Úd by zíral.

Po nějakých 169km jsem tedy váhala, jestli v cestě pokračovat a zbylých sto kilometrů se usmívat, nebo se prostě vrátit na základnu, zalézt do nory a ukázat se nejdřív tak na jaře.

My Střelci máme ovšem ocelové ptáky. Kdo je připraven, není zaskočen!

Zajela jsem k čerpací stanici, z kabelky vytáhla kalhotky náhradní (už ne hodobóžové, zato pohodlné) a jela dál.

Proč taky ne. Když už byl ten Pátek.

...

Pěkný víkend, Prdelky.

01



Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Nikdy více! petr 30. 06. 2012 - 11:42
RE(2x): Nikdy více! newold 30. 06. 2012 - 13:51
RE: Nikdy více! petr 30. 06. 2012 - 11:52
RE(2x): Nikdy více! newold 30. 06. 2012 - 13:59
RE(3x): Nikdy více! petr 30. 06. 2012 - 22:10
RE: Nikdy více! spytihnev-vlidny®pise.cz 30. 06. 2012 - 12:16
RE(2x): Nikdy více! newold 30. 06. 2012 - 14:06
RE(3x): Nikdy více! petr 30. 06. 2012 - 22:11
RE(4x): Nikdy více! newold 01. 07. 2012 - 10:08
RE: Nikdy více! zdenka"ren" 30. 06. 2012 - 15:42
RE(2x): Nikdy více! mirekČ 30. 06. 2012 - 17:25
RE(3x): Nikdy více! newold 30. 06. 2012 - 18:10
RE(4x): Nikdy více! petr 30. 06. 2012 - 22:12
RE(2x): Nikdy více! newold 30. 06. 2012 - 18:08
RE(3x): Nikdy více! hospodynka®pise.cz 01. 07. 2012 - 20:56
RE: Nikdy více! mirekČ 30. 06. 2012 - 17:21
RE(2x): Nikdy více! newold 30. 06. 2012 - 18:12
RE: Nikdy více! tales®pise.cz 30. 06. 2012 - 20:12
RE(2x): Nikdy více! petr 30. 06. 2012 - 22:15
RE: Nikdy více! inenaso 30. 06. 2012 - 20:22
RE(2x): Nikdy více! newold 30. 06. 2012 - 20:33
RE(3x): Nikdy více! petr 30. 06. 2012 - 22:06
RE(4x): Nikdy více! newold 01. 07. 2012 - 10:14