Miluju dětskou upřímnost

10. květen 2016 | 09.26 |

Minulý týden jsem svým vnoučatům koupila dětské hřiště. Rozhodně ne snad proto, že mám tolik peněz nazbyt, ale proto, že jsem babička hlídací a chci je zkrátka udržet na zahradě.

Původně jsem si řekla, že se vejdu do dvaceti tisíc. Byl to strop. To bych nesměla být ovšem babička milující.

Zatím mě hřiště vyšlo na necelých poctivě našetřených osmadvacettisíc. Ale obávám se, že ještě nejsem u konce. Znám se, pro vnoučata i modré z nebe. 

...

01Domeček s klouzačkou a houpačkami má stát na nejhezčím místě zahrady. Sluníčko tam svítí celý den.

Jenže.

Jenže mi manžel minulý týden oznámil, že přesně přes to vybrané místo bude muset ještě párkrát projet traktor a je tedy nemyslitelné stavět mu do cesty modřínový hrad.

Fajn.

"A kdy ten Fík přijede?" ptala jsem se v pátek.

"Měl tady být ve středu," odpověděl mi manžel a raději se vrátil do dílny, aby nemusel Fíka uhánět přede mnou.

...

"Babičko, kdy už budu mít tu klouzačku?" ptal se mě posmutněle Dominik a mně se, nevím proč, vybavila pohádka o Kohoutkovi a slepičce.

"Až přijede Fík a odbagruje tuhle hlínu, Domí, taky mě to štve."

"Hm," zamračil se a dál si hrál na pískovišti.

Asi za pět minut byl ale už právě u té hromady hlíny, kterou svou maličkou dětskou lopatičkou poctivě rozebíral a nakládal do svého kolečka velikosti menší krabice od bot.

Neustále si něco mumlal. Šla jsem blíž.

"Co jsi říkal?"

Napřímil se a chlapsky mi vpálil: "Fíka nepočebujeme! Já to udělám sám, babi."

Usmála jsem se.

...

Večer jsem příhodu vyprávěla manželovi.

"No jo, to ale Fíkovi říct nemůžu, že ho nepotřebuju, znáš ho, je ješitnej a už by mi nikdy nepřišel," smál se i on.

...

Včera Fík konečně dorazil.

Sotva se s mým manželem objevili mezi dílnou a hliněnou horou, aby domluvili podrobnosti, vylezl Dominik až úplně nahoru, obě ručičky v bok a z plna hrdla, jindy před cizími stydlivý, zahřímal: "Fíku! Fíku! Fíku, my už tě tady nepočebujeme! Jenom támhle," a ukázal směrem na zahradu.

Můj manžel se málem propadl. Já ne. Já se smála. Smál se i Fík.

A smála se chvíli i Liduška, Fandova maminka, která Dominika neustále škádlí. Onehdá mu řekla: "Hej ty, smrděj ti kejty." A on jí to včera hnedle po Fíkovi vrátil. Jak se smála, otočil se jejím směrem a zničehožnic a nečekaně navázal na ono onehdá: "Smrděj ti ponožky!"

To už se Liduška nesmála. To už se málem smíchy počůrala. A jak si tak pro jistotu dřepla na bobek a po chvilce chtěla vstát, kdesi ji píchlo: "Jau! Nemůžu vstát."

"Jsi stará," na to bezprostředně Dominik.

Jinými slovy - howgh. 70994



Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Miluju dětskou upřímnost petr 10. 05. 2016 - 10:59
RE(2x): Miluju dětskou upřímnost newold 10. 05. 2016 - 11:24
RE: Miluju dětskou upřímnost lentilka®sdeluje.cz 11. 05. 2016 - 05:46
RE(2x): Miluju dětskou upřímnost newold 11. 05. 2016 - 06:51