Kdo pozdě chodí, nedostal k Vánocům hodinky

4. leden 2010 | 11.11 |

Anebo zapadl sněhem. Jako já. 70994

Ráno jsem auto musela nejdříve vyhrabat. Po té jsem zjistila, že mi nefunguje dálkové ovládání zámku. Klíč do dírky? Marnost nad marnost. Klíčová dírka plná ledu, neb jsem ji nepoužila ani nepamatuju. Tudíž jsem se vrátila do domu a hledala nějaký rozmrazovač. Nic. Zpátky k autu a, zřejmě to způsobil zbytkový alkohol v krvi či co, zkouším podruhé narvat klíč tam kam patří. Ani o fous hlouběji. U Katky se rozsvítilo. Jdu tedy znovu do domu. Vyšlapu těch milion schodů, klepu. "Dále", překvapeně říká Katka a já vcházím. Vcházím raději pomalu, neb co si budeme nalhávat - takový sex po ránu je to nejlepší na světě, a já neměla tušení, jestli je doma ještě i Péťa či jestli už odjel do práce. V zápalu boje dostat se do auta svého, jsem si vůbec nevšimla auta Petrova.

"Katko, nemůžu se dostat do auta. V kolik jedeš ty? Jela bych s tebou. Nebo půjdu na autobus, nevím."

"Čekám na Janu", odpověděla Katka a podávala mi dvě malé lahvičky. Rozmrazovače zámků. Bystré to děvče!

Seběhla jsem schody, stříkla do zámku onu zázračnou tekutinu a po chvilce modliteb vsunula klíč. Zázrak!

Do práce jsem přijela o třičtvrtě hodiny déle než je mým zvykem. Dnes tu měla být opět kontrola z Liberce, takže se mi to zpoždění vůbec nehodilo. Ale! Zřejmě zázrak číslo dvě - kontrola přijede až zítra. Možná i jim zamrzlo ...kdo ví.

krasni_724Pěkný den nám všem.

Jo, a víte co  je nového? Svítí sluníčko! Je bílo, sem tam tichounce poletuje vločka a zpoza mraků vykukuje sluníčko. Přesně takhle to mám ráda. Jiskřičky na sněhu. Na bílém sněhu!


Zpět na hlavní stranu blogu