Já a Šaman II.

27. duben 2009 | 08.33 |

Onoho pána jsem navštívila víckrát. Nedávno jsem ho po letech potkala v jednom obchodě a nevěřila jsem svým očím. Ten člověk snad mládne! Nelžu. Dlouhé vlasy měl jako před lety, sice trochu prošedivělé, ale měl. A na to, že je mu kolem sedmdesátky, vypadal tak na padesát. Inu. Psychika je daleko šikovnější než si myslíme. A jestli každé ráno vstává s tím, že si říká: "Dnes bude pěkný den. Zítra budu o týden mladší!", bude co nevidět opět cumlat bradavku. Rozuměj - bude pít mateřské mléko! efsmích

Hranice své psychiky provokuju i já. Každý den si s holkama v práci kupujeme sladkou poobědní tečku. Uvaříme si kafe, ale poklábosit nestačíme, neb se rozprchneme. Mlsám si tedy svůj poctivě zasloužený dortík a říkám si: "S každým soustem tohoto dortu zhubnu půl kila." To si pište, že tím pádem koušu jako myška, aby těch kil pod stůl spadlo co nejvíc! egmrká okem

Při jednom z našich čajových dýchánků jsme s Šamanem mluvili o minulých životech, o reinkarnaci, o hypnóze. A protože s mrtvými mluvívám dost často, zajímá mě samozřejmě proč zrovna já, a s hypnózou jsem souhlasila. Tím spíše, že jsem asi tak před deseti lety pod lékařským dohledem jednu úspěšně podstoupila.

Dopili jsme čaj. Hrála příjemná relaxační hudba, já ležela na příjemné pohovce a Šaman. Ale néé, neležel vedle mě. efsmích Kdepak! Seděl na židli o kus dál a mluvil na mě příjemným tichým hlasem. Na co vy hned nemyslíte?! ... Mluvil tiše a mně se zavírala víčka. Říkal mi, že si mám představit, že stojím u moře. Moře je klidné. Všude je ticho a klid. To mi problémy nedělalo. Problém nastal ve chvíli, kdy mi řekl, že vidím schody. Já totiž žádné neviděla. Fakt ne. Běhala jsem po pláži sem tam a schody nikde. Architekt zřejmě shrábnul finance a zdrhnul. Jinak si to vysvětlit neumím. er Schody byly fuč. "Žádné schody tu nikde nejsou!", říkám, a slyším: "To je v pořádku, tak se vraťte zpátky k moři. Jste klidná, nikdo tu není. Jen vy. Jdete po písečné pláži a vstupujete do lesa." Fungovalo to. Nevím sice, kde se vzal na pláži náš les, ale byl tam. A já v něm. "Jděte pomalu lesem, dokud nenarazíte na dům." Šla jsem. Chvíli mi to trvalo. Mařenka měla Jeníčka, Karkulka vlka, a mě šoupnou do lesa jako vždy úplně samotnou! Klasika. Dům jsem našla. "Vidíte velké dveře. Jděte k nim, vezměte za kliku a otevřete." ... Stála jsem u dveří. Byly pancéřové a klika žádná. "Šaman je šprýmař", myslím si v duchu, a nahlas říkám: "Žádná klika tu není. No není!" ... Cítila jsem, jak mi něco teče po tváři. Slza. A pak druhá. Třetí. A z dálky jsem slyšela, jak někdo říká: "Až řeknu pět, proberete se." ..... Nepovedlo se. Nejen že jsem se nedostala do žádného ze svých minulých životů, nedostala jsem se ani od moře. Žádné schody. Žádná klika. Jen písek a voda. Bylo mi řečeno: "Jste strašně moc uzavřená. Nikomu nevěříte. Někdo vám ublížil?" ... No, a to byla má poslední návštěva u něho. Bylo to před třemi lety. Dnes si uvědomuju, že jakmile mi někdo řekne: "Jsi uzavřená, proč? Svěř se.", uzavřu se ještě víc a přestávám s tím dotyčným komunikovat. Ať už je to Šaman či obyčejný Eman. Tak asi tak.

P.S. Otevřená jsem byla naposledy před 22ti lety. Říkali že na tři prsty. ..... Jmenuje se Katka. ebmrká ... Pěkný den.

P.S. II. ... Rákosníček

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Já a Šaman II. valach 27. 04. 2009 - 09:26
RE(2x): Já a Šaman II. newold 27. 04. 2009 - 09:43
RE(3x): Já a Šaman II. slávek 27. 04. 2009 - 13:23
RE(4x): Já a Šaman II. newold 27. 04. 2009 - 13:29