Můj šestý neSmysl

6. červen 2009 | 09.55 |

Školní rok pomalu končí, a tak se včera slavnostně předávala další maturitní vysvědčení. Krom studentů, učitelů, pana starosty, přišlo i něco málo rodičů a prarodičů. Se studenty já moc do styku nepřijdu, jen pokud potřebují potvrzení o studiu nebo Studijní průkaz, ale i tak mám mezi nimi své "mému srdci blízké". No, a pak jsou tací, za které bych se, být jejich rodička, musela stydět na každém kroku. Úsměvné bylo, že maminka právě jednoho takového grázlíka se včera nesla jako pávice a tatínek cupital v jejím stínu. Nevím proč, ale při pohledu na ten páreček se mi vybavila scéna z Mrazíka - jak si stařeček rukou chrání hlavu a špitá: "Už mlčím, už mlčím."

Někteří studenti se pro tento den patřičně oblékli. Jiní se ani neučesali - včetně již výše zmíněného grázlíka.

Po projevu pana starosty mluvil ředitel, po té se ujal slova třídní. Protože všechny pány znám, a to i jejich projevy, pozorovala jsem studenty a jejich rodiče. Smutné, jak hodně bylo poznat, ve které rodině to funguje opravdu, a ve které jde o divadlo pro přihlížející. Hrozná doba. V tu chvíli mi bylo milých studentíků strašně moc líto. Jen málokterý z nich má pevnou půdu pod nohama. Co s nimi bude? Vidina zaměstnání v dnešní době? Sci-fi! Podpora v nezaměstnanosti? Absolventi nemají nárok. Chudáci rodiče. Nedej bože aby byli nezaměstnaní i oni. Kam to spějeme... No, otočme list.

Odpoledne byla v muzeu pak jako každý rok slavnostně zahájena vernisáž maturitních prací, která je zpřístupněna až do srpna. Jako každý rok bylo i včera úplně narváno. Jako každý rok jsem pila minerálku a opět jen tiše pozorovala lidi a ve tvářích četla jejich příběhy. Na svůj šestý smysl hodně dám. A nejen já. Krom jednoho jediného člověka mě zatím nikdy nezklamal.

Procházela jsem davem a kochala se pracemi. Lhát neumím a tudíž musím říct, že svítidlo mě tedy nenadchlo ani jedno. Ani jedno bych doma mít nechtěla. Po praktické stránce už vůbec ne. Lidé, kteří něco takového doma mít budou, mají zřejmě buď hospodyni nebo jsou to šmudlíci a nějaký prach či otisk prstů je nerozhází. Mě ano.

Od čeho jsem ovšem oči odtrhnout nemohla, byly krásné obrázky a sklenky. Klobouk dolů! Pro zajímavost jsem si pak vše prošla podruhé a četla cedulky se jmény autorů. Závěr? Usmívala jsem se, neboť mě má intuice opět nezklamala. Všechna dílka, která mi byla něčím milá, byly práce studentů, které jsem měla ráda. A naopak. Svítidla, která na mě působila studeně a neosobně, vytvořili grázlíci.

P.S. Jo, a ty volby... U mě vyhrála paní Jebavá a pan Šourek. Škoda jen, že každý kandiduje za jinou stranu. Tak jako tak u mě opravdu vyhráli. Bez legrace. Za statečnost!


11

Zpět na hlavní stranu blogu