Plivati na zem či žvýkačku na monitor lepiti jest tu i tam zakázáno

Celý červen jsme spolu plánovali můj pobyt v Olomouci. Naše první setkání. Pusu. Milování. Psali jsme si o tom hodiny. Kolikrát i do dvou do tří do rána.

Napsal mi e-mail. Že se mu líbí, jak jsem upřímná a že on je také takový. Požádal mě, ať jsem vždycky jen sama sebou a nikým jiným. Napsal

Jen v rychlosti. Nechci nic podcenit. Tentokrát už ne.

Puvodne jsem i dnes chtela pokracovat ve vypraveni o Patkovi, lec kontrolorky me totalne uondaly. STOP. Jsem ucaprtana.

"Ahoj, Renčo. Máš chviličku?", slyším, sotva dorazím na úřad. Marcela se už zase chichotá.

"Renčo, no ták, nenech se přemlouvat", škemrala Marcela to osudné úterý. "Prosím. Co ti to udělá? Přijdeš, dáš si kafe, ukážeš mi co a jak, pokecáme a jdeš domů."

Den nezávislosti - 4. červenec se konkrétně pro mě stal dnem závislosti. A to závislosti na Vejškovi. Hokejistu Luďka jsem na chatu poznala

Chci vám vyprávět o Pátkovi. Vlastně zatím dost dobře nevím proč, ale chci. A to pěkně od začátku.

aneb Mercedes smýšlí stejně jako já v mém "Smrti natruc". Povedená a vtipná reklama!