Dobeš: Šenovská škola patří do rodinného stříbra

Následující epizoda mi přišla do mejlu, nemohu tudíž zaručit její pravdivost. Ovšem nevylučuji ji. A nechápu, proč něco tak prudce inteligentního někdy nenapadne mě,

Dnešní pRndělí bylo jako každé jiné. Hektické. K tomu Den učitelů. Starosta s květinou. Porada. Sluníčko. Modrá obloha. Snooker. Vana. A tam to na mě zase přišlo.

Být pořád usměvavá, veselá a vtipkovat, je náročné. Nesmět vyjádřit obsah své duše vede k frustraci, nespokojenosti a odcizení. Člověk by měl o svých pocitech mluvit, i kdyby

Dnešní den byl stejný jako ty předešlé. V hlavě permoníci. Nervy na pochodu. Včerejší optimismus ten tam. Odpoledne se ovšem blýsklo! Jedna sklenka bílého a já řekla

Je ho tam třebááá!

Oteplilo se a lidé už nevědí, co by na sebe navlékli.

V současnosti nemám zrovna sdílnou náladu, ale nenapsat vtípek, to bych nebyla já.