"Kolik je tý tvojí tetě?", zaslechla jsem pod oknem chvíli poté, co jsem svému synovci a jeho dvěma kamarádům dovolila na zahradě sbírat popadané kaštany.

O bábovku prý Irenka nestojí. Dobrá. Co bych pro ni tedy neudělala. Upeče si sama, jen o tom ještě neví. 

Od rána mě bolí zub. Respektive zuby, neb totiž nevím, který přesně. Bolí mě celá levá, a to nahoře i dole. Dokud jsem zabraná do práce a sázím čísla do počítače,

Celé roky říkávám, že Mazlit se! Mazlit se! Mazlit se!, je velice důležité. Proto jsem si minulý týden zase chvíli hrála.

Věděli jste například, že šém není jen ona kulička, tolik potřebná k oživení Golema, ale že Šém byl i jedním z Noemových synů?

Postarší, pochopitelně poměrně potrefená pokušitelka, popila pohár polosuchého, počítač pohladila poťouchlým pohledem. Poté, po pokusu poslepu popravdě popsat pohnutky potrhlé

Pátek. Pátek a první podzimní den k tomu. Od rána přemýšlím, proč se říká podzim. Proč ne třeba Předzim? Předkožka taky není podkožka. A předložka s podložkou si ani ruce nepodají.

Přejela jsem odbočku a najela tím pádem pár set metrů navíc. To bylo včera odpoledne. Pár minut před tím, než jsem nahá ulehla na takové to masážní lehátko s otvorem pro obličej.

Musím po tom černém včerejšku a ještě černějším dnešním ránu kapku odlehčit téma.

mezi současným zřízením a tím, které tu bylo do roku 1989?