Osud? Ne. Jen o sud!

Pátek? To už je zase pátek?! No to je hrůza... polovina prázdnin fuck a já se dostala nejdál do nemocnice. Ani o píď za hranice všedních dnů, natož snů! Copak asi tropí v tropech?

A co asi dělá Hospodyňka, a můj Pátek, a jestlipak dostala Contritus onu vysněnou práci, a co David, a Coro, Coro mlýnský za čtyry rýnský? Já vím, Valach by teď řekl, že zase plácám nesmysly. Tak já už raději nedutám. Dut. Dut.

Maminka naší paní poštěvačky mi dnes donesla otýpku rebarbory. (Nesmát se. Já nevím jak ono množství jinak popsat. Opravdu to vypadalo jako otýpka.) Zapla jsem si do sluchátek tudíž Dvacet tisíc mil pod mořem (To já ráda. Stejně jako Tajuplný ostrov nebo Dva roky prázdnin a samozřejmě - Robinsona! Mám raději audio než video. Fantazie je fantazie!!!) a loupala, a krájela na kosočtverečky, a hňahňala do sáčků, a po té s barborou šup šup do mrazáku! Kynutý koláč s tvarohem, rebarborou a drobenkou - to je totiž, moji milí, božská máňa! Do těsta já při zadělávání ještě navíc přistrouhám vařenou bramboru a muškátový oříšek. Těsto je pak hezky voňavé a vláčné. Prostě mňamózní!

Přesně za týden, v pátek 7. srpna, se chystám za James003 do té matičky Prahy. Snad to šafnu.

Tak. A zase jsem si chviličku i hrála. Tentokrát je to od Škworů, takže slabším povahám ne-do-po-ru-ču-ju

Písnička má skvělý text a jmenuje se moc hezky. "Mý slzy neuvidíš"

Pěkný Pátek, Prdelky. Úsměv od ufa k ufu!

Jo, a to zatmění?

Tak to tam není jen náhodou. To dá rozum.