newold: Nevím, co říct, neb podobná slova mě pokaždé přivádějí do rozpaků.
Nejsem spisovatelka, nejsem neobyčejná. Píšu jen to, co mi slina na bříška prstů donese. Píšu bez přemýšlení. Žel Matrixu někdy i bez kontroly a pak si mě tu holky dobírají.
...
Smím být upřímná? Od soboty myslím zrovna na tenhle zážitek se Smrtí, na ono Něco lezoucí po plentě směrem ode mě k paní Sočinské a potřebuju o tom s někým mluvit. Ale s kým? S kým může člověk mluvit o takových věcech, aby nebyl rázem za smyslu zbaveného, za šílence? Jenže... já vím, co jsem viděla. Nespala jsem. Bylo to tam. Bylo. I já jsem, troufám si tvrdit, alespoň maličko inteligentní bytost. I já se podvědomě bráním uvěřit svým vlastním očím. Ale ono to tam bylo.
Takový zážitek člověka změní.
...
Tak jo. Napíšu dnes článek.
Děkuju za milá slůvka. Renáta