konackaelle®pise.cz: Tak, přečetla jsem to vše najednou, a tak komentuji až teď. Promiň za tu délku komentáře.
Přežila jsi. Zvládla jsi to. Jsi silná!
Tvé vyprávění mi sevřelo útroby. Doslova. Vzpomněla jsem si na pocit bezmoci, na ten odporný pocit, když má člověk v těle něco cizorodého, ale i na příslib budoucnosti, kterou nechceme znát. Mívám taková... tušení. Léta jsem to potlačovala, ale stejně to občas přijde. Takovouto "přímou konfrontaci" se smrtí jsem ale ještě neměla (a ani nechci, pokud možno!). Občas se mi ale stane, že v tu chvíli vím, že daného člověka či zvíře už neuvidím. A to pak kolikrát lituji, že jsem se nešla rozloučit... Ale v jedné místnosti se smrtí... Jsi silná. Obdivuji tě, že jsi tohle zvládla.
Na té fotce mi to připadá jako drak.
3:33. Má osudová čísla.
Na tvůj blog chodím za smíchem a dozvědět se, co je nového. Budu tu ještě nějakou chvíli, protože v tomhle stavu rozdmýchání starých vzpomínek odcházet nechci. Naštěstí tu máš tolik veselých článků...
P.S.: Sanitář, se kterým jsem se proletěla vrtulníkem, byl taky celkem kus. Bohužel tehdy jsem byla tak vystrašená a plná bezmoci, že nemohu ovládat své tělo, nemohu utéct a oni mi něco píchají, že jsem to ani nějak neocenila.
P.P.S.: Buď zdráva! Co nejvíc a co nejdýl. !