|
Kdo si hraje, |
|
Článek Darovanému koni pod ocas nekoukej
Komentáře k článku: Darovanému koni pod ocas nekoukej
lenka: Jo, tak nějak to bude.
Ve své fantazii si vytvoříme nesmysly, které kdyby doopravdy ožily, k žití by to nebylo.
Bohužel, to nejsem schopna vysvětlit rozvádějícímu se synovi. Tak to beru, jak to je.
valach: Až tak to dopadlo?
Sakryš ta dnešní omladina nic nevydrží. Když před každým problémem uteče, bude do konce života jen utíkat...
lenka: No, právě, že se problému postavil čelem, ale až nějak moc. Uvidíme časem 
newold: Fantazie je záležitost velice VELICE úžasná! 
A kdyby ožila ta má, pak souložím 3x denně a svítí pořád sluníčko! 
... I já mám syna. Naštěstí se ještě neoženil, tudíž se nemusí rozvádět. Ovšem rozejít se s jednou, když našel druhou, opravdu pozapomněl. Pozapomněl na to celé dva roky. V neděli se mu tu obě sešly. ... Byla to docela "zábava". ... Fakt se na to fyzicky zrovna teď moc cítím!
lenka: Ach ty děti. Malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti. Kašlem na ně, ať si rozbijou hubu třeba několikrát za sebou, když jsou tak chytří. A co se týká těch fantazií - ty, co by byly publikovatelné, nejsou až tak zajímavé.
newold: Heslo? ... To je ošemetná záležitost. 
... Ty povídky jsou jen pro jedny oči, oči Pátkovy. ... Zab mě, nemůžu za to. *nevi
valach: Ale to máš tak. Napadají mě různé souvislosti ze života různých lidí (včetně mě). Kdysi jsem radil na Poraďte a v rubrice "Vztahy" jsem byl jako poradce naprosto nepřekonatelný. 
valach: Ctím Tvou vlastní zkušenost. 
Slovo "nejde" nemám ve slovníku. Platí jenom "neumím", nebo "nechci". A když člověk něco nechce, je to horší, než když nemůže...
Ale to Ty víš minimálně stejně dobře, jako já.
furie: Pomalu se ve svém věku začínám bát, co všechno mě ještě potká. Hlavně to P.S. mě nějak dorazilo. A mám si teď naivně myslet, že Formi třeba bude jiný a smířit se s tím až později nebo do toho padnout už teď a vymyslet si jiné sny?
hanka: Sny jsou nádherné a možná právě proto jsou tak nádherné, že jsou nenaplněné. Naplní-li se, realita bývá mnohdy úplně jiná a my kolikrát nestačíme zírat. Ponožky a chrápání nejsou samozřejmě vrcholem našich snů, ale k životu manželskému patří (který chlap nechrápe, že?!!) Zvykneme si, pokud je to na druhé straně vyváženo zájmem, milým slovem, pohlazením, porozuměním, příjemnými chvilkami v posteli ... prostě vším, co k hezkému životu patří. Zvykneme si na všechno, jen ne na nezájem a lhostejnost.
newold: To jsi řekla moc hezky! 
... To o nezájmu a lhostejnosti. ... Na to se zvyknout, ne že nedá, ale NECHCE.
davidhavel®pise.cz: Zajímavý článek Je fajn, že se věnuješ zase těmto tématům, tudíž je tím lépe
beruska®pismenkuje.cz: Já si teda na to všecko eště jenom zvykám a někdy, jako třeba dneska večer je to sakra těžký, ale asi to stojí za to.... jak píše hanka, to špatné musí být vyváženo tím dobrým, nejlepším, jinak to nemá ceny...