nena: Souhlasím s tím, že se má mluvit, jinak promarníme ten okamžik, kdy to ještě šlo. Pronásledují mne slova: - "Miluji tě!" Nikdy jsem je nikomu neřekla a když jsem klečela u Pepy a čekala na jeho poslední sanitku v životě, tolik jsem to chtěla říci a namísto toho jsem řekla. - "Musíš se mnou mluvit!" On byl poslední dny tak strašně uzavřený a mlčel. Stále si říkám, že to je můj dluh vůči němu a že by se mu i lépe umíralo. - Možná to sem ani nepatří, ale každá smrt mne hodí do chvíle, kdy jsem už nemohla říci NIC! Myslím, že nejsou náhody. Vašík se narodil 28. září, Pepa odešel 28. září! Vašík je teď moje sluníčko a když se ho před těmi pěti lety ptali co chce k narozeninám, řekl, že chce k nám, proto Pepa viděl naposledy ještě celu rodinu pohromadě, přivezli ho 27. září!! (Já už zase řvu)