O Božím hodu na mě z pod stromečku skočil bacil a řádí a řádí. Nečtu, nepíšu, ale o to víc na vás na všechny myslím. Pod peřinou pak na některé víc, ...to dá rozum.

Přestože jsem si nejméně už devětašedesátkrát řekla, že nebudu dělat služku, kmitám i nadále celých 69 minut v hodině. Nezastavila jsem se. Pořád si říkám: "Ještě tohle a tamto!"

Na malém člunu uprostřed velkého jezera už od samého rána debatují tři přátelé - rabín, křesťanský kněz a buddhistický mnich. Kolem poledne se rozhodnou,

Není to tak dlouho, necelých 69 hodin, co jsem tu na sebe práskla, že mám ráda matematiku, fyziku, logiku. Trpím. Smutním. Chřadnu. Zoufám si, když vidím,

Aneb "Tenisákův Jedenácterák". Nemám ráda řetězáky, neb mě dostávají do pozice, kdy něco musím. Nemám ráda mantinely. A řetězák je jimi doslova lemován.

"Miluj mne i ve chvílích, kdy si to nezasloužím, neboť tehdy to nejvíce potřebuji."

Nechápu, co proti té zimě všichni máte. Vždyť od rána svítí sluníčko. Sníh je samá jiskřička. Nebe si obléklo blankytně modrou. A že přituhlo? No a? Už jste snad viděli srnku