nena: Tak si sedni a piš! Sedni si jako já, když jsem psala o svém dětství, potom o svém dospívání, i o tom, "Jak ptákům stříhají křídla" i o Baladě o lásce, stejně jako Za baranou ráje se střípky pekla, - jen to poslední nějak nemůžu napsat i když na to stále myslím. Namísto toho si hraji s blogem, kde vlastně jen "mlátím prázdnou slámu." Psaní je víc než jen skládat slovo ke slovu, psaní je pomalu se svlékat z kůže. Krásný den. Renatko, jedu na Šumavu, tak se neboj, že jdu na druhý břeh! Zatím ještě ne, musím to poslední napsat!