nena: Zdravím také z bílého studeného moře. Ještě včera jsem byla rozhodnutá, že zajedu tam k vám, ale ráno jsem neotevřela dveře, jelikož je Pepí dal tak, že se otvírají ven. Kouknu z okna, sníh mám až pod ně a v kuchyni jsou téměř zasypaná, tam to vždycky vítr nažene ze zahrady a do zahrady z pole. Chtěla bych být vránou, abych se na tu bílou záplavu podívala z vrchu. Proč vránou? Protože malé ptáčky nám tu ti velcí sežrali už s jarem, když se učili létat, číhali u budky, kdy vyletí, tak tu teď máme nejvíc vran, strak sojek a kosů trošku.