|
Kdo si hraje, |
|
Článek Mentální upíři II.
Komentáře k článku: Mentální upíři II.
contritus®pise.cz: Máš na tohle nárok. A taky dát mi přes hubu, jako mnoho jiných. Už budu ticho.
Jen ještě:
Byla to "STRAŠLIVÁ" náhoda. Chtěla jsem se vypsat jinde, nefungovalo mi heslo. A v chatu svítil zelený bod. A pak už se děla vůle... ďáblova?
Ano, stokrát, tisíckrát jsem si říkala a říkám, že ...seznam... jsou na tom buď stejně, nebo i hůř, mnohem hůř. Jsou silnější. Já byla kdysi taky. Nevím, kdy nastala tato proměna, možná to ve mně dřímalo...
newold: Nejsi slaboch! Nejsi, Leni, vždyť se podívej, mohla jsi teď klidně mlčet. Nemlčíš. A to chtělo notnou dávku odvahy.
Vys*r se na vůli ďáblovu a probuď vůli svoji! Vyhlaš jí konec zimního spánku. Mysli na Emičku. Na sebe. Na nás.
mirka*: Tohle je napsáno tak, že se jen připojuji, Leni.. Ty nejsi slaboch, nikdy jsem si to nemyslela, ani teď ne..a přesně, jak to napsala Renča, mohla jsi mlčet..mám Tě ráda.. a vždycky budu...
hospodynka®pise.cz: Mám jednu upírku v rodině. Taky věnec česneku a hroší kůži. Trvalo mi naučit se říkat ne, ale dnes už to umím dobře. Nedej se!
Nedám! lentilka®sdeluje.cz: Asi nikdo neví líp než já, že můžeš-li, pomůžeš...
Vykecávám se ze svých bolístek na blogu. Pomáhá mi to. Pomáháte mi. Doufám, že proto nejsem upírem...
newold: Ty nejsi upír. Ty jsi Jezinka! 
Smazala jsi dnes můj komentář, protože jsem Tě prokoukla. 
Jsi Jezinka! 
lentilka®sdeluje.cz: Jen dva prstíčky...??
I ne. Já jsem vlkodlak. Odvěký nepřítel upírů. 
ginna: Tak přesně tohle mě napadlo taky. Jsem upír, když se ze svých potíží vypisuju na blogu? 
newold: Nejsi.
...
Holky, nesrovnávejte hrušky s jablkama. Nešlo přece o vypisování se na blogu, takhle to nebylo.
am®pise.cz: Taky se vykecávám na blogu Teď v týdnu jsem koukala na soukromá dramata. V první reportáži se rodiče handrkovali o dítě. Holčička strašně plakala, trhalo mi to uši i srdce (jsem si říkala, sakra, ještě na tom nejsi tak zle, přetahovat se o děti nemusíš). Druhá reportáž o postižené dívce, kterou nikdo nechce operovat (a znovu jsem si říkala, že jsou na tom lidé hůř). Usmívej se, těš se, život máš jen jeden, Renátko PS: Za tou paní zajdi, až budeš mít čas. Hlavně klid a žádný stres
---
am.pise.cz
newold: Teprve teď jsem dorazila domů. Zeptám se jí hned zítra, Alenko, a pak Ti dám vědět. Teda. Ještě taky musím konečně napsat ten článek!
mirka*: ...dlouho jsem jen seděla a četla..ale musím asi napsat pár slov...mohu jen potvrdit, že to byla opravdu náhoda..jak je psáno v komentu prvním. Dnes si vyčítám, že jsem zbytečně hodně plašila, protože jsem neměla žádné telefonní číslo..tak jsem zkusila napsat tady, prostě jsem střílela, kde někdo bude... ne kdekoliv, jen tam, kde jsem věřila v pomoc,v pochopení..a věděla, že človíček chodí na jedny stránky, tak jako já, tak mě mrzí, že jsem Ti přidělala trable...každopádně opravdu vše zlé je pro něco dobré..já jsem se z toho hodně poučila a dost věcí jsem si v hlavě srovnala..
hospodynka®pise.cz: Nakonec si stejně každý musí pomoct sám. Jen když ty problémy vyřkneš nahlas nebo sepíšeš, dostanou konkrétnější obrys, hlavu a patu.
newold: Mirko, trable jsi mi žádné nepřidělala. Ty rozhodně ne.
Ty jsi byla už jen ta poslední kapka.
jandy: Pro mě jste tady všichni něco jako druhá rodina. Je mi s vámi dobře. Někdy dokonce (!?) i líp. Díky!
newold: 
Hlavně to neříkej nahlas před Valachem. Ten by zase začal cosi o virtualitě a nočních můrách.
furie: Nevím, jestli je dobře, že jsem na tom seznamu Myslím, že všichni, co Tě znají trošku víc, tak vědí, že ráda pomůžeš. Ale všechno má své meze a nejdřív musíš myslet ty sama na sebe, protože to za Tebe nikdo jiný moc neudělá. Nebo spíš ty sama o sobě víš nejvíc.
mi-lada: Jsem trošku mimo. Možná proto, že jsem mimo píše.cz. Nebo možná proto, že moje "muňky" neberou to, co brát nechtějí. Prostě taková obrana. Mám Vás ráda lidičky, ráda Vám pomůžu, vlídným slovem v kometářích, posláním mejlíku...ap. Taky mi to pomáhá, když mi píšete. Jenže hranice si musí člověk vymezit. Vocaď..... pocaď. Ale někteří víte, že můžete i za hranici. Dobrou noc a do nového týdne pravou nohou.
skaut68-pise®vzpomina.cz: Něco, můj 6-tý smysl, mi říká, ba doslova na mne křičí, abych držela hubu. Ale nejde to. Říká se, že čas vše zahojí. Ale toto se nezahojilo. Bolí to. Moc. Důsledkem toho bylo smazání mého milovaného blogu. Ten nový mi nepřirostl k ♥, je to i vidět. Nepíšu. A přitom je o čem.
Zas mám studené ruče, pláču a je mi špatně.
A ještě jednou jsi mne škaredě ranila. To tehdy, co jsem se vrátila z nemocnice. Podzim 2011. Tehdy jsem na tom byla ještě hůř.
Bolí to a bolí.
newold: Jestli si myslíš, že vyvolat ve mně pocit viny je opravdu jediný způsob, jak ze mě vydolovat nějakou reakci, pak jen potvrzuješ pravdivost definice negativních lidí, chceš-li energetických upírů. A to bolí mě.
Chceš ve mně vyvolat pocity viny? Vyčítáš mi, co jsem (ne)udělala, abych cítila provinění či lítost, nebo abych získala dojem, že nejsem člověk?
Ani jednou jsem Tě, Leni, nejmenovala. Nikdo Ti neříkal, ba ani si to nepřál, abys blog smazala - to bylo jen Tvé, špatné a zbrklé, rozhodnutí.
Ranila jsem Tě tedy dvakrát? A kolikrát jsem udělala opak? O tom ani slovo? Kolikrát jsem odmítla Ti pomoci? Kolikrát jsem Ti položila telefon?
Mám čekat, že se takhle zachovají všichni, kteří mi kdy zavolali a já všeho nechala a hodiny s nimi probírala jejich trápení? Jejich, ne svoje.
Mám čekat, že až někdy odmítnu půjčit další peníze těm, kterým jsem nejednou půjčila, vyčtou mi to? To jako úplně zapomenou, kolikrát ano?
Leni, co mi vlastně vyčítáš?
Myslíš, že kdybych Tě pořád a stále neměla ve svém srdci jako přítelkyni, měla bych Tě v přátelích? Psala bych Ti zprávu na fcb, na kterou jsi mi mimochodem opět vůbec neodpověděla, jestli jsi v pořádku? A když už jsme u toho, proč jsi mi tehdy vlastně zase neodpověděla? Dělá Ti dobře, když se o Tebe někdo bojí? Jen se ptám, není v tom kapka jízlivosti.
...
Onlouvám se za dlouhý komentář. Možná plný překlepů. Nečtu to po sobě, nestíhám.
Nestíhám.