hanys: jojo, pořád se něco děje. Kdysi, to jsi snad byla čerstvá matka, ne-li ještě pregnantní, jsem seděl s dnes již zesnulým švagrem, tehdy "pouhým" kamarádem. Jeho levice něžně objímala krček kytary a náhle jsem ucítil tupý úder hřbetu jeho pravé dlaně kdesi na hrudi. Vytřeštěné pohledy se setkaly a on pravil: "Vole, je po dešti, chčije ze stromů, hnus, kosa! Slovy básníka: Listy stromů z deště ještě pláčí ..."