skaut68-pise®vzpomina.cz: No jo, nemá teď kam jít. Ale, to s Filipem mne dostalo. To jo.
...
Už dlouho, předlouho jsem nepromlouvala s někým mrtvým z rodiny - ve snech. A ani se mi po tom nestýská.
Pár let zpět nám umřel kolega, starší už pán. Já mu to viděla na očích, jako už několika lidem. Proto se občas bojím do očí kouknout, i když mám ráda při hovoru pohled do očí. Noc před pohřbem jsme si "povídali". Pamatuji, už jsem byla skoro vzhůru a on mi stále opakoval: "Vrať se, vrať se!" Vzbudila jsem se uplakaná. Byla jsem z toho trochu mimo.
Jsi hodně vnímavá a tak se Ti TO děje. Mně jen občas a stačí.