newold: Marcelko, nevím, co říct. Řekla jsi to moc hezky. Všechno.
Naše články jsou naše zpovědi, naše postesknutí či naopak radost, o kterou se podělit potřebujeme. Proto je píšeme. Proto tu jsme, mezi svými, mezi přáteli. Proto nemlčíme. Proto jsme upřímné, sdílné.
Jenže. V každém vlaku sedí černý pasažér. Trpaslík, který si myslí, že čte jen noviny, které jsou na každém stánku, že kouká na zprávy, které běží v každé domácnosti a má potřebu být chytrý, kritizovat. To už tak prostě je.
Buďme dál shovívavé. Buďme dál své. Evidentně je to nutné.
...
Za milá slova moc děkuju. Hlavně za pochopení a Tvůj zdravý rozum.