newold: Pro hnidopichy - správně "pappenheimské"
...
Byla jsem dnes po roce popřát jednomu pánovi k 87. narozeninám. Šok.
Ještě loni to byl On. Dnes ho byl věchýtek. Ležel. Ani ruku neměl sílu zvednout.
Nemůžu to strávit. Pořád ho mám před očima... to jen tak na okraj. Aby bylo jasno, proč jsem vedle jako ta borovice. A píšu překlep nepřeklep, blbina neblbina. Už tu Zubatou nemůžu vystát... jak říká Evička: "Moc si to bereš, nech to koňovi." ...a já na to pokaždé: "No jo, ale když já jsem fakt Kůň." Fakt. Jsem. A dokonce Kůň ohnivý. ...a koukám, že dnes mi to povídá asi víc, než bych chtěla.