|
Kdo si hraje, |
|
Článek Věci mezi nebem a zemí III.
Komentáře k článku: Věci mezi nebem a zemí III.
zdenka"ren": Reni já vím, o čem mluvíš a věř mi,že lidiček s mimosmyslovými schopnostmi je spousta a bude jich víc 
. Tady zbývá jediné. Tahle duše neodešla,ale zůstává lpět na tomto místě a zlobí se,takže potřebuje odvést tam,kde jí bude líp.
Pošlu majla a přeju 
dny.
anuska: Mrazí mě. Nemám s tímto žádné zkušenosti. Možná dobře. Ale zase máš ten život o něco "bohatší" ...
petr: Možná za to mohly otřesy. 
Možná vám už RÓMOVÉ kradli okap nebo střechu až se z toho celý dům se třásl a svíčka prostě spadla. 
Tak ne. Však jsem toho snad moc neřekl. 
Jestli vy jste spolu někde netento! 
am®pise.cz: Renátko, ty a blázen? Ani náhodou. Jinak věřím, že koukali, taky bych koukala... Tak snad se to u tchyně někdy uklidní... Pěkný večer 
---
am.pise.cz
newold: 
...
Mi to připomnělo spolužačku v páté třídě. Ta taky vždycky říkala: "Já nejsem blázen, já jsem autobus!" 
Hezký den, Alenko.
apok@lypsÍk: Jo. Spousta věcí funguje. A spousta taky nefunguje. Jen přijít na ten mystický algoritmus...
irena: Mne tyhle věci neděsí, ale mám dvě dívenky z Brna, které sem jezdily rok co rok a už nejezdí, jelikož se na ně "přišel" podívat Pepa a jedna z nich ho viděla
Také tady s nám stále je a neodešel.(nevím už, jestli jsem o tom psala)
newold: Nevím, jestli jsi o tom psala, Irenko, ale vím, že jsme o tom spolu mluvily u mě doma. Seděla jsi pod mými sluníčky a v očích měla jiskřičky. Byl tam s námi.
tales®pise.cz: Věřím těmhle "věcem" věřím. Znám něco podobného od kamarádky. 
A když mě Jiřík zlobí, říkám mu: "Že na tebe "po tom" nepočkám na parapetu a hledej si mě kde chceš.
kitty: Taky bych té nešťastné bludné duši přála už klidné spočinutí. Zkus to Ty, když u jeho přítelkyně to nezafungovalo. Každej má mít dobrou šanci... 
skaut68-pise®vzpomina.cz: Štipek z toho znám i já. Takže vím, o čem mluvíš, píšeš.
petr: .
.
.
.
.
.
to nebyla náhoda,že jsi už 12.3. mluvila zrovna o Františkovi, co?
blanuning: Ale věřím.
Mám z doby nedávné taky jednu zkušenost. Posledního ledna umřel jeden náš divadelník. Bohoušek, 82 let. Prý ve spánku. I když posledních pár let nehrál, měli jsme ho moc rádi. Byl to náš patron V sobotu, poté co umřel, jsme ho jeli "zapít". Na stůl jsme postavili frťana, naň fotku nebožtíka, vedle zapálili čajovku a začali vzpomínat. A v jednu chvíli fotka vyletěla,(nekecám!) jako kdyby do ní někdo cvrnknul. A my si řekli: "Je tu s námi..."