lentilka®sdeluje.cz: Tak to já vždycky. Vždycky se zoufale ptám PROČ, když mám pocit, že se mi něco děje. Ať už to byla matka, Kuky... Obvykle se mi potvrdí, že je to proto, aby mě to připravilo na něco budoucího. Kdyby mi osud dostatečně nevyráchal tlamu v blátě pomocí Kukyho, nevážila bych si dostatečně Vlka... Kdybych zůstala v Praze, neměla bych řidičák... Vždycky to tak bylo - všechno zlé k něčemu dobré. Jenže když zrovna aktuálně prožívám to zlé, neumím myslet na to dobré, co přijde. Vždycky zoufale skučím PROČ. Chápeš, jak to myslím?