m.: A já znám zase tu opačnou stránku... Když jsem ležela v dešti na chodníku, bylo cca 5°C. Bylo mi tak zle, že jsem si svlékla bundu a mikinu, ležela jsem na tom chodníku jen v tričku a kalhotách, věci rozházené kolem sebe, celá mokrá. A co? Lidé kolem mě chodili, překračovali mě a bylo jim to úplně jedno. A nebyli to cizí - všichni mě od vidění znali, chodili jsme na jednu školu, zdravili jsme se.
Tehdy to bylo jen extrémně nízkým tlakem, ale od té doby prostě jen doufám, že už se mi nikdy nic nestane, protože vím, že ti lidé by mě tam nechali klidně chcípnout...