adil®pise.cz: Přišla jsem pozdě, Renátko, takže hádat nemusím, že je už prozrazeno! Já mám před cizími psy respekt, možná i strach. Šla jsem v týdnu přes letiště domů, krátila jsem si cestu z pošty, abych nemusela po silnici. Dost daleko ode mne jsem zahlédla dvě ženy se dvěma velkými psy. Šlapu si to suchou trávou a jeden pes útokem pelášil ke mně. Panička ječela Rony, Rony...ale pes byl blíž a blíž.Já tedy ztuhla ja solný sloup,ruce s taškami podél těla a navíc jsem se obrátila k blížícímu se psovi zády a ani se nehnula. Nevím, zda je dobré se obracet zády...pes přilítl jako střela, za hrozivého štěkotu kolem třikrát oběhnul, já ani nemrkla a nehnutě pár minut čekala. Naštěstí jsem psisko asi už nezajímala a po chvíli zmizel k ječící paničce. Uf,to se mi ulevilo, příště tam asi nepůjdu. Když jsi šla s Vojtíškem o to větší obavu jsi určitě měla, umím si představit