Pátkovy padesátiny pěkně popořadě

Půlnoc. Protřelý poutník Půlměsíc paprskem pyšným pečlivě propichuje právě padlé pološero. Pod prsa přitahuju prachovou peřinu, pravých pět prstů pouštím prozkoumat poblouzněním provoněný podbřišek. Pánev přitakává. Posléze přestávám, protože pahorkem plyšem posetým pravidelně pulzuje příjemně podnapilá poptávaná pichlavost.

Po probuzení pospíchám pilně pracovat. Promrzlou pěšinou potmě po paměti podél pole, pustinou, polesím projíždím.

5:55 přemítám: "Překvapím prací posedlého přítele pěkným povídáním, popřípadě poutavě popíchnu Pátkova povadlého posvátného poustevníka poprsím pohledným?"

Po práci, přibližně po 15:15, píšu pár poctivých písmen. Po ploškách periferního přístroje počítače prsty pobíhají poslepu. Pochopitelně pravdivě.  

Prsty.

Prsty. Prsy. Pravidelné pohádky plné pokročilých prasárniček.

...

Pardon. 

Pár pondělí po přechodu překvapivě přestávám přezkoumávat pocity pokleslé.

Pardon! 

Poučena předchozími poznatky poté pravdu přirozeně přepisuji. Písmenka potutelná počestně přeškrtávám. 

...

Pokradmu poslušnému pokušiteli proto po prameni přání pouze poloplné posílám. Po průvanu pak políbení. Pohlazení. Plamínek.

Pastelkou popsaný papír pošlu příště! Přijedu. 

Pro pohár polosuchého.

Pro pointu.

Pro P.

R.