Mám vám vyřídit, tak vyřizuji!

Včera jsem ze skříně vylovila letitou krabici, ve které se krčila krásná vánoční koule a svícínky, které mi v letech, kdy jsem byla na úřadě, dávaly děti z mateřinky. Doma mám dva kocoury. Černého Mikeše, který už nemá zuby, zato ale umí mluvit. Nelžu! Mimochodem, za svých mladých let zvládal na posezení pozřít i celé kilo masa mletého a my byli tím pádem bez oběda. A mouratého Mourka, který je jak na gumičku. Prostě prdlouš každým chlupem! Takže něco tak křehkého jako třeba právě onu vánoční kouli doma mít nikde nemůžu, neb by padla za vlast. No a protože mi bylo líto zase ji do té krabice šoupnout, vzala jsem ji do školy. I svícen vyrobený z kokosového ořechu. Mám to tu na stole a protože jsem v celkem frekventované kanceláři, každý se děsí, že už budou ZASE ty Vánoce. Ale onen svícen každý také i obdivuje! ...já bych vložila i fotečku, ale za ředitelem se mi teda teď fakt nechce... tak ji dodám později, slibuju! ...Zpátky k tomu vzkazu. Před chvílí tu byl i Pan Profesor Petr (ten, který tak hezky voní) a jeho slova sotva otevřel dveře?! Ten drzoun! Řekl, že NewOld už nejenom blbne, ale že se přímo zbláznil, a že vám to mám napsat. Čímž jsem tímto právě učinila. Howg!

P.S. Však on si to příště rozmyslí - říkat mi, ať něco někam napíšu! ...vrrr...