O odstraňování chloupků.

Pondělní večer začal jako každý jiný večer - přišla jsem domů, připravila večeři, pohrála si s dětmi... Když usnuly, napadlo mě - možná bych si mohla voskem odstranit chloupky...

A tak jsem se odebrala do koupelny. Vytáhla jsem vosk - jeden z těch používajících se za studena, ne horký. Jen na okamžik pruhy vosku nahřejete v dlaních a oddělíte od sebe. Po té si je přiložíte na nohu (nebo kamkoli jinam ) a rychle je strhnete. Takže žádný štráchy, přece to nemůže být tak těžké! Já tedy sice nejsem žádný génius, ale tohle přece hravě zvládnu. (hmmm, epičky, epičky )

S nadšením a rajcovní vidinou hladkých nožek tedy z krabičky vytahuji první proužek, ba dokonce použiji mozek a místo zdlouhavého nahřívání dlaněmi, zapínám fén. Ten vosk nahřeje na 100 stupňů. Přiložím proužek na lýtko a rychle strhnu. Funguje to! No dobře no, tak jo, pravda je, že to nebyl tedy právě ten nejkrásnější pocit, ale dalo se to vydržet. To ano! Tohle zvládnu. Odstraňování chloupků voskem mě už neděsí. Připadám si jako královna vosků, bojovnice proti nechtěným chloupkům a tvořitelka krásné hladké pleti. Příštím proužkem se budu soustředit na poněkud severnější oblasti mého těla...

Než se do toho s vervou vrhnu, jdu zkontrolovat již spící děti. A už šup, šup, zpátky do koupelny do dalšího kola mého boje proti chloupkům.

 Sundám si kalhotky a s jednou nohou na kraji toaletní mísy zaujímám pozici. Stejným způsobem jako před chvílí na lýtko si přikládám proužek nahřátého vosku podél "bikinové linie", přikrývající část mé "krasotinky", až k vnitřní části mé hýždě (ano, hýždě, neb jsem prťavá a ten proužek je děsně dlouhý), zhluboka se nadechnu a ...

TRH!!! Pro Matrixe, JSEM SLEPÁ!!! Oslepla jsem bolestí!!! Do prd*le!!! 

S navracejícím se zrakem si povšimnu, že se mi podařilo strhnout pouze půlku proužku. Do háje. Další hluboký nádech a TRH! Všechno se točí a vidím malé tečky. Myslím, že se složím... nesmím omdlít, nesmím omdlít! Z dálky se ozývají šamanské bubny. Dýchej, dýchej... Ok, vracím se zpět k normálu. Podívám se toužebně na svou trofej - povoskovaný proužek, který mi způsobil tolik bolesti, s mými chloupky pevně přilepenými. Chci si své vítězství vychutnat a tak svou trofej pozvednu a... nevidím žádné chlupy!  Kde jsou, k čertu, ty chloupky? A vosk? KDE JE VOSK??? Pomalu se podívám na inkriminovanou oblast, s jednou nohou stále na porcelánové míse. Vidím chloupky, které měly být na proužku s voskem. Nejsou! Dotknu se a cítím VOSK! Moje nejcitlivější místo těla je pokryto voskem tvořícím z  mých chloupků lepivou hmotu. Pak udělám další ohromnou chybu... Vzpomínáte? Ano, moje noha je stále na záchodové míse. A já husa ji v tomto momentě pokládám na zem... Slepil se!  Můj zadek je slepený! Zalepil se! Batolím se po koupelně jako tučňák a přemýšlím, jak rozpustit ten vosk.  Doufám, že nebudu potřebovat kadit, to by mi pravděpodobně explodovala hlava, kterou mi právě problesklo - horká voda! Horká voda přece určitě rozpouští vosk!  Napustím si horkou vodu, kterou budu schopna snést. Ponořím své objemné, voskem pokryté části těla do vany, vosk se rozpustí a já ho jen lehce setřu, že? OMYL!!!  Lezu do vany - voda v ní je o trochu víc horká než teplota vody, kterou používají na mučení válečných zajatců, nebo sterilizaci skalpelů a sedám si. Velmi záhy zjišťuji, že ještě horší než slepené dolní regiony, jsou slepené dolní regiony přilepené ke dnu vany ve vroucí vodě, která stále ten VOSK NEROUZPUŠTÍ.  Takže nyní, pevně přicementována ke dnu vany, v duchu děkuju svému manželovi, který nechal před měsícem do koupelny nainstalovat telefon a rozhodnu se zavolat kamarádce.  Jak ji znám, tak podobnou věc už určitě zažila, a ví o nějakém triku, který mne z téhle lapálie dostane.

Musím přiznat, že začínat telefonát větou: "Takže, moje ......... a můj zadek jsou slepený a přilepený ke dnu vany", je poněkud netradiční... Ne, nedozvídám se od ní žádné triky nebo rady, ale slyším na druhém konci drátu špatně přidušovaný záchvat smíchu. Pak ji napadne, abych zavolala zákaznické centrum, jehož číslo je na straně krabičky s navoskovanými pruhy. No jistě! Ještě budu pro srandu operátorům.  Zatímco spolu vymýšlíme různé varianty řešení, začínám seškrabovat své slepené chlupy žiletkou. Neexistuje lepší pocit než sedět ve vroucí vodě slepená až na záda a nasucho si holit citlivé chloupky. Teď, s již nefungujícím mozkem a silně porušenou hrdostí, začínám nabývat jistoty, že budu potřebovat psychiatrickou pomoc kvůli posttraumatickému stresu. Má přítelkyně se mnou stále statečně mluví po telefonu, když můj zrak padne na mou spásu, mou záchranu. Krém! Krém, který se používá na odstranění zbylých chloupků...

Hm, co tím můžu ztratit? Namažu se s ním a, a do prčic to bolííí! Můj zvířecí řev dozajista probudil děti a u mé kamarádky způsobil dočasnou hluchotu, ale je mi to jedno, protože to jde dolů! Funguje to! Jsem zachráněná! Kamarádka mi hlučně gratuluje k vítězství a zavěsí. Úspěšně odstraním zbytek vosku a ve svém bezbřehém zoufalství zjistím, že VŠECHNY chloupky jsou na svém místě. Žádný nechybí! Neopatrně to všechno oholím, no a co, stejně jsou všechny mé kožní buňky umrtvené a nic necítím. Klidně bych si sama mohla úspěšně amputovat celou nohu. Bolest necítím.

...Příští týden se chystám na barvení vlasů...