Minulý týden bylo ve zprávách, že se kousek od naší Osady Havranů vyboural motorkář. Den na to jsem věděla už i to, že mu bylo pouhých 23 let a že

Včera byla opravdu Škaredá středa. Těším se na Velký Pátek.

Venku řádně mrzne. Než jsem očistila čelní sklo, myslela jsem, že mi upadnou prsty. Už mi skoro zvonily. No fakt. Nelžu. Stačilo nepatrně ťuknout

Píšete mi mejly, píšete mi na FB, voláte a ptáte se.

"Teče mi do bot", prohlásila jsem cestou do Liberce a nelhala. Ponožky bych mohla ždímat. A protože jsme s llonkou a Romčou do krajského města přijely o kapku dřív

Tak nám zabili, ...ne, ...ne, Davide, neřeknu to, přestože v poledne to bylo opravdu to první, co mě napadlo. Řeknu to jinak. Tak si zabili několik much jednou ranou.

A to tak, že hodně. Ten idiot z Kraje samozřejmě čekal, až bude po volbách a opět vydal prohlášení, ve kterém opakuje to své bla bla bla o

Včera jsem se zmínila o tom, že je posledního a že se kvapem blíží naše likvidace. A protože Lentilka na to tím svým "takže ono už je vlastně rozhodnuto" kápla,

Dnes je poslední možný den, kdy jsem se měla rozhodnout ohledně nabízeného pracovního místa. Neodcházím. Zůstávám na potápějící se lodi.