Jsem vytočená, tlak mám jako papiňák a ruce se mi vzteky klepou tak, že bych v minutě mohla v pekárně sypat rohlíky mákem. A byla bych nejlepší!

Onehdá jsem se vám svěřila s tím, že jsem údajně dlužník. Včera jsem měla ve schránce dopis.

Pátek, a já mám od rána den Blbec. Prosím vás, máte někdo podobnou zkušenost, o které vám teď povím? A pakliže ano, co jste udělali vy?

Ráno jsem se oblékla, ostatně jako každý den, tudíž nevím, proč začínám větu zrovna tak

Středa. Středa je dnem, kdy údajně je ho tam třeba. Mezi námi, já ho tam potřebuju sedm dní v týdnu. Nejlépe třikrát denně. Ale o tom jsem samozřejmě mluvit nechtěla!  Chci se s vámi podělit o zjištění, které hnulo mou, už i tak rozbouřenou, žlučí.

Škola, kde pracuju, je už řadu let pojištěná u jedné Pojišťovny. Shodou okolností u té, kde pracuje

"Škody, které rozvodněné řeky Kamenice, Ploučnice a potok Bystrá napáchaly, Ústecký kraj vyčíslil na 574 miliónů korun. Nejvíce škod povodeň způsobila na mostech, komunikacích, železnici a telekomunikacích - celkem za 355 miliónů korun. Nejvíce škod na obecním majetku,

O tom, jak je někdy těžké bydlet na hranici dvou krajů, kraje libereckého a ústeckého, jsem psala už na podzim v článku o nebožce krávě. Tehdy šlo o krávu. Dnes jde o lidi a situace je stejná, neřku-li horší.

Nejsem rasista. Tedy, přesněji řečeno dosud jsem nebyla. Spoustu let jsem pracovala na malém obecním úřadě, kam přicházeli lidé slušní, méně slušní, nevrlí, nadřazení, barevní, vysokoškolští, informovaní, uniformovaní... Co kus, to originál. S lidmi přicházím do styku stále.

Skoro denně dostávám otázku, proč už nepíšu o svých pocitech, trápeních a radostech tak jako dřív. A pak hned druhou - kam se poděly všechny mé články a hraní si se slovíčky.
Tak tedy k té první otázce. Zrovna nedávno jsem na jedné vernisáži potkala jednu bývalou paní ředitelku jedné bývalé základní školy. Její první slova? "No, Renko,