Ano, je opět Pátek. Moc jsem si vás ovšem rozmlsala. Takhle by to, moji milí, dál nešlo! Čekáte ode mě jen samé čuňačinky a srandičky. Tak dnes trochu přitvrdím, ju? Nekňuč! Tě vidím. Pro jednou to vydržíš! 

muži jsou nevěrní kvůli emocím a nikoli kvůli vzhledu a sexu?

Bývaly doby, kdy jsem občas zabrousila na chat. Poprvé, myslím, v letech 1998 - 99. Chodívala jsem tehdy pod přezdívkou Ren@ta na Atlas do místnosti 30 a více. Bylo tam pár lidiček, s kterými se dalo mluvit o všem možném. Mezi nimi i Honza - Acoma. Když jsme si začali psát častěji, dostali jsme se na téma bydliště. Málem jsem tehdy spadla pod stůl. Bydlel totiž jen 7 kilometrů ode mě. Slovo dalo slovo

Odlehčené pátky zjistily, že v mé lednici teď zrovna není co na zub, tak se svými škrundajícími žaludky odtáhly na čas do kuchyně Valachovy. Mám tudíž leháro! Jupííí. A tak jsem se dala pro změnu, a víceméně ne vlastní vinou, opět na ty detektivky! Jakmile totiž ten vlašák v hlavě (proč mozek vypadá jako ořech, ví Matrix ) jen na okamžik vypnete, protože se cítíte v bezpečí, "nepřátelé" to vycítí a už vám tím svým nebozízkem vrtají do skořápky. Zmetci jedni hladoví!

Byla jednou Jedna, která svému milému špitala slova plná touhy, vášně, perverzních čuňačinek, a kdykoli jí z rozpustilé mlsné pusy lemované vlhkými rty nekontrolovatelně vylítlo slůvko "miláčku" či "miluji Tě", dostala přes ni. Myslím tím - přes pusu - aby nedošlo k nějaké mýlce!

V sobotu byl zvláštní den. Zvláštní v tom, že nebýt toho, že MUSÍM koupit své neteři k 18.tým narozeninám dárek a upéct dort, už bych tu nebyla. Opravdu. Už mě žít neba a tak jsem to chtěla zaba.

V pondělí přišla dcera domů s tím, že se v sobotu její kolegyni z práce oběsil manžel. Včera druhé kolegyni zemřela maminka. Když jen tak do éteru nešťastně zvolala: "Mami, už se úplně děsím, co se stane do třetice.", došlo mi, že dnes je úplněk.