Být pořád usměvavá, veselá a vtipkovat, je náročné. Nesmět vyjádřit obsah své duše vede k frustraci, nespokojenosti a odcizení. Člověk by měl o svých pocitech mluvit, i kdyby

Dnešní den byl stejný jako ty předešlé. V hlavě permoníci. Nervy na pochodu. Včerejší optimismus ten tam. Odpoledne se ovšem blýsklo! Jedna sklenka bílého a já řekla

Maličko jsem popila červeného. No, možná maličko víc, ale psát mi půjde. Snad.

Jsou chvíle, kdy přemýšlím o hloupostech. Jako třeba dnes. Dnes mě napadlo, kolikátým dnem v pořadí při "Stvoření světa" byla asi tak středa

Poslední mé dny, respektive noci, byly a jsou hektické. Zdají se mi příšerné sny. Takové ty, kdy platí, mlčeti zlato. A tak mlčím.

U zubaře jsem byla. Líčila jsem mu, že mě to bolí chvíli nahoře, chvíli dole. Načež mě přesvědčil, že je to osmička vpravo nahoře a že musí ven.

Původně jsem chtěla nadpis zkrášlit výrazem Mudra, ovšem málokdo by asi pochopil, že Mudra znamená doktor v sukni. Ludra je výstižnější.

V hlavě mám duto a nechápu to. Snad zima mrazy ukrutnými zmrazila mi kus kůry šedé, mé vlhké nevykvetlé rýmy (včetně rýmy) pohřbila květy ledovými a rozmrazit je nedovede.

"Dnes už tam půjdu", říkám v autě Fandovi a dlaní si přejíždím po pravé tváři. Načež mi on zlomyslně dělá kiš kiš. Chvíli. Dělal to jen chvíli, pak dodal