Na sklářských slavnostech přede dvěma týdny jsem dostala další krásné sluníčko. Už je samozřejmě v galerii mezi ostatními. A taky jsem utrácela. Péťovi - učiteli co tak krásně voní - jsem k svátku koupila skleněnou kočičku, a Romče - naší paní sekretářce - skleněný šperk na krk. ... No a protože jsem ujetá na hrnečky a nádobí celkově, neodolala jsem a sama sobě koupila tyhle dvě lahvičky! Chybí mi do nich jen ta slivovička.

Minulý týden jsem byla na návštěvě v jednom bytě pod Ještědem. Pan domácí se pyšnil svou Fialkou. Měl ji opravdu moc pěknou. Byla bohatá na listy i na květy a kvete mu prý v kuse už od Vánoc. Afrických Fialek mám doma spoustu. I ve škole. Ve škole jsou pro kytky úžasné podmínky - velké parapety a stálá teplota, a tudíž

Počasí stojí za starou bačkoru. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Pode mnou židle a nade mnou strop. Nikde ani živáčka. Natož ptáčka. Pátek mě štve, neb jediný jazyk, který používá je ten jeho mlsný.

aby nemohlo být ještě hůř - říká jedno rčení.  Včera byl den blbec. Jednání na Kraji bylo nepříjemné, nečeká nás tu nic pěkného. Pocit marnosti, pocit bezmoci - to bylo to, co jsem si z Liberce odvážela uvnitř sebe. Marnost a bezmoc. Dva pocity, které bytostně nesnáším.

Školní rok pomalu končí, a tak se včera slavnostně předávala další maturitní vysvědčení. Krom studentů, učitelů, pana starosty, přišlo i něco málo rodičů a prarodičů. Se studenty já moc do styku nepřijdu, jen pokud potřebují potvrzení o studiu nebo Studijní průkaz, ale i tak mám mezi nimi své "mému srdci blízké". No, a pak jsou tací, za které bych se, být jejich rodička, musela stydět na každém kroku. Úsměvné bylo, že maminka právě jednoho takového grázlíka

Krev není voda - geny su swiňa.

Moje prapraprababička byla Báthory a praprapraděda Nostradamus. Praděda byl u Wehrmachtu. Rodiče u komunistů. A já, já jsem z vás lidi v prd*li. Hablinko, potřebuju frťana a dYplom za statečnost.

A tak nám proběhl další Den otevřených dveří. Zvala jsem vás. Lidí bylo ve škole i v parku i přes nepřízeň počasí tolik, že by se mezi nimi Valach, Hablina, David s Jančou (mají to sem nejblíž), Kobliha a užbrblaný samotářský Kos chodící bos naprosto ztratili. Čímž se omlouvám, přehlídla-li jsem někoho v tom davu.

Dělala jsem jako vždy ostudu. Už v parku, kde jsem si z čehosi, co vypadá jako hydrant s dvěma řidítky, udělala Kawasaki Ninju a zatáčky klopila tak,