Už jsem opravdu jako Tenisák. Kdykoli vlezu do vany, medituju. Rozjímám. Rovnám si nejen kosti, ale i myšlenky.

Na víkend jsem se těšila jako už dlouho ne. Sice jsme s Katkou opět oba dny praly, sušily, uklízely (s tím úklidem jsem to já fakt nepřeháněla), ale bylo to jako balzám.

Po třech týdnech napětí a stresu vychutnávám si první hodinu relativního klidu. Klidu před bouří.

Jen v rychlosti. Nechci nic podcenit. Tentokrát už ne.

Zahájení školního roku za námi. Ředitel perlil. Byla legrace. Ba i mobil počal někomu zvonit samozřejmě v tu nejméně vhodnou chvíli.