Věci často nejsou takové, jak se na první pohled zdají. Někdy je dobré podívat se dvakrát. To samozřejmě vůbec neplatí jen o darech. Platí to všeobecně.

Proč voňavé, je po včerejšku jasné. S praktikami Lentilky se v tomto směru ovšem ani v nejmenším neshoduju.

Přes noc nasněžilo dalších 15 čísel sněhu. Sníh se sype hustě, že není vidět na krok. Oproti tomu minulému pátku padá k zemi ovšem klidně, tiše. Pohádkově.

Troufám si tvrdit, že do hysterické ženské mám daleko. Někdy se těch "maličkostí" ovšem nastřádá v jednu chvíli tolik, že stačí poslední kapka, jedno maličké ťuk,

Bylo by fajn, kdyby se funkční lidé od těch nefunkčních odlišovali i viditelně. Třeba barvou. Hned bychom věděli, na čem jsme, která bije.

Domů jsem dorazila vymrzlá, ucaprtaná. Za nos, na kterém se mi líně povalují brýle, by se nemusel stydět ani leckterý sněhulák.

Sálem se ozval smích a já byla v cukuletu probraná. Byl to zlomek vteřiny, hned poté, co mi upadla hlava a já se čelem břinkla o stůl.

Tak nám tu přes noc nádherně nasněžilo. Všude je bílo. Sníh se třpytí, křupe, a já váhám, zda šoupnout do placu další téma, které opět rozčeří hladinu zrádných vod

Jeden strom. Dvě jablka z něj na zem spadla. Tak proč je jedno sladké, druhé nezralé? Sluníčko jim dalo rovným dílem. Vláhy se jim dostávalo. Tahle dvě jablka