Poslední mé dny, respektive noci, byly a jsou hektické. Zdají se mi příšerné sny. Takové ty, kdy platí, mlčeti zlato. A tak mlčím.

U zubaře jsem byla. Líčila jsem mu, že mě to bolí chvíli nahoře, chvíli dole. Načež mě přesvědčil, že je to osmička vpravo nahoře a že musí ven.

Původně jsem chtěla nadpis zkrášlit výrazem Mudra, ovšem málokdo by asi pochopil, že Mudra znamená doktor v sukni. Ludra je výstižnější.

V hlavě mám duto a nechápu to. Snad zima mrazy ukrutnými zmrazila mi kus kůry šedé, mé vlhké nevykvetlé rýmy (včetně rýmy) pohřbila květy ledovými a rozmrazit je nedovede.

"Dnes už tam půjdu", říkám v autě Fandovi a dlaní si přejíždím po pravé tváři. Načež mi on zlomyslně dělá kiš kiš. Chvíli. Dělal to jen chvíli, pak dodal

Koukám na pohádku O ptáku Ohniváku a netuším proč, ale myšlenky se mi ubírají úplně jiným směrem. Jsem buď Průša a nebo se mi prostě fakt jen stýská.

V posledních letech na náhody nevěřím. Náhody neexistují. Všechno se děje z nějakého důvodu. Všechno má s něčím nějakou souvislost. Svět je jedna veliká hedvábná pavučinka.

Terka viděla článek s Prďolkou a okamžitě dodala fotku další. A protože je ještě lepší než ta první, musím ji sem dát.

A při pRndělku Prďolka z Hamburku.

Minulý týden jsem v souvislosti s názvem jisté nemoci, nakousla téma - naši rómští spoluobčané. Irenka včera nakousla sousedovo jablko a Tenisák svého psa.