V prvni rade se chci omluvit, ze vas vubec nestiham cist. STOP Do prace jezdim za tmy. STOP Z prace zrovna tak. STOP Nestiham nic. STOP Natoz neco napsat. STOP

Proč právě Bajaja? Protože Bajaja je zahradník i princ. Protože Bajaja je němý. A protože je Pátek.

A všechno je jinak. Určitě to taky znáte. Dobrá nálada. Práce vám jde od ruky. Usmíváte se. A pak se stane něco, co během okamžiku, pouhým lusknutím pomyslných prstů Osudu,

Už tři dny tu opět bez ustání v jednom kuse sněží. Včera bylo náledí tak šílené, že se venku nedalo chodit, natož jezdit autem.

Středa - přání od srdce je třeba!     

Není to tak dlouho, co jsem tu psala o Katčině cestě do zasněžené Prahy a o tom, že to do ní nějaký vůl na křižovatce napálil zezadu.

Pravidelně se budím opět ve 3:30 ráno. Na minutu přesně. Netuším proč, ale otevřu oči, juknu na budík a na něm 3:30.

Slíbila jsem pár fotek. Než jsem se ovšem dohrabala z práce domů, bylo po sluníčku a byla jsem totálně promrzlá. Ovšem fotila jsem! Málo, ale fotila. A co jsem nenafotila já, nafotil

Pan Lada by měl radost. Vylezla jsem ráno ze dveří a zalapala po dechu, neb se mi v momentě obě nohy naráz a až po kolena pěkně potichoučku

Statečně jsem vyhrožovala, že letos už na Vánoce konečně péct nebudu, letos že už si Katka upeče sama, ale nedalo mi to a včerejší den jsem strávila u válu. S troubou.