Včera ve 21:30 jsem na obloze, na východní straně, viděla něco úžasného ...a tak od časného rána hledám informace, neb nejsem žádný vědec. Bylo to sytě oranžové, vypadalo to

Do svých šesti let jsem bydlela převážně u své prababičky, která neuměla slovo česky a šprechtila jen německy. Byla to taková ta pohádková babčinka - buclatá, vlasy

Stála přede mnou necelé tři vteřiny. Možná čtyři, nevím. Přimhouřila oči, které se za těch 40 let, co jsme se neviděly, vůbec nezměnily, a ve vteřině páté zašeptala:

"Přihlášku ke studiu mi dát nechtěli, tak jsem se rozhodl, ...že tam budu ředitelem!"

Jeden je z Německa, druhý z Osady Havranů. Jeden je o rok starší než ten druhý. Pro velkou vzdálenost, dělí je 600 km, se vídají zřídkakdy, a tak pokaždé den dva trvá,

Četla jsem dnes na FB, 

"Lepší je mluvit s Bohem o hříšníkovi než s hříšníkem o Bohu."

"Tchýni praskla voda," odpovídám na otázku, co jsem dělala o víkendu, a chci pokračovat, ale pochopitelně mě nenechali ani domluvit a začali se smát.

Jako každý rok ke Dni učitelů jsme i včera poseděli nad sklenkou talířem čehosi dobrého. Bylo to fajn, neb ve škole šance poklábosit není.

Úterý se díky jedné příhodě ve škole totálně posr*lo. Za normálních okolností vulgární nejsem, ale když je během 69. sekund všechno nakřivo, nemohu to říci jinak.

Jak říkává Lentilka, tradice je tradice. Včera bylo včera, dnes je dnes. Sněží. A sněží hustě. Vločky jsou velké, mokré, těžké. Stěrače chvílemi vůbec nestíhaly.